Dne 5. listopadu 2018 k 70. výročí úmrtí uctili pozůstalí a členové Československé obce legionářské památku plukovníka Jana Doupovce, který je pochovaný na hřbitově v Řečkovicích. Vzhledem k tomu, že prošel všemi třemi nejvýznamnějšími působišti československých legií, ruským, francouzským i italským, měla by být jeho památka trvale připomínána. I ve své další službě pro československý stát obstál a nadále hájil myšlenku naší svobody a nezávislé státnosti. Pojďme si jeho život shrnout i za pomocí informací z encyklopedie města Brna, kam po zásluze patří nejvýznamnější brněnské osobnosti.
Plukovník Jan Doupovec (24. březen 1893 – 5. listopad 1948) absolvoval reálné gymnázium v Kyjově a studoval komerční obor na Českém vysokém učení technickém v Praze, po vypuknutí první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a od června do svého zajetí 15. října 1915 působil jako velitel čety na ruské frontě. Milník v jeho životě se pojí zejména se srpnem 1917, kdy vstoupil do československého vojska a stal se velitelem čety 7. střeleckého pluku ruských legií. Posléze v listopadu 1917 odjel jako dobrovolník do Francie, kde velel četě 21. střeleckého pluku francouzských legií, od srpna 1918 velel četě 23. střeleckého pluku francouzských legií. Ve francouzském působišti zažil i on nejkrvavější boje první světové války – zákopovou válku západní fronty, kterou si ve své krutosti můžeme dnes jen těžko vůbec představit.
V listopadu 1918 byl rozkazem odeslán do Itálie a od února 1918 zastával funkci zástupce velitele a od června 1919 velitele 27. domobraneckého praporu, v prosinci 1919 byl v hodnosti kapitána pěchoty přijat do čerstvě zorganizované československé branné moci. Od června 1920 působil jako konceptní důstojník štábu Zemského vojenského velitelství pro Čechy, od dubna 1921 pracoval jako referent Osobní a stížnostní komise Ministerstva národní obrany, v srpnu 1922 se stal velitelem telegrafní roty a v červenci 1923 byl převeden k telegrafnímu vojsku. Od dubna 1923 zastával funkci velitele Telegrafního praporu 3, v listopadu 1925 se stal velitelem Telegrafního praporu 2 a v březnu 1930 byl jmenován přednostou spojovací služby Zemského vojenského velitelství v Bratislavě.
Od ledna 1937 zastával funkci velitele telegrafního vojska Sedmého sboru, za branné pohotovosti státu byl od září do prosince 1938 velitelem telegrafního vojska a přednostou spojovací služby III. armády. Po vzniku první Slovenské republiky se vrátil do Protektorátu Čechy a Morava a krátce působil jako rada na Ministerstvu dopravy, v únoru 1940 byl ze zdravotních důvodů penzionován; vážně nemocen byl po celou válku. V únoru 1946 byl povolán do činné služby, žádnou funkci však již nezastával a v dubnu 1947 byl následně penzionován. Zemřel 5. listopadu 1948 a je pochován na hřbitově v Brně-Řečkovicích. Čest jeho památce!
Mgr. Tomáš Řepa, Ph.D.
historik, odborný asistent Univerzity obrany
člen Československé obec legionářské Brno