Jak už jsem několikrát psala, téměř 200 let byla Mokrá Hora součástí obce a katastrálního území Jehnice. Proto se o historii naší obce dočteme i v jehnické kronice.
Dnes jsem si z kroniky vybrala zápis o prvním srpnovém dni roku 1934, který zaznamenal tehdejší kronikář, řídící učitel František Havelka.
“Dne 1. srpna t. r. o 3. hod. odpoledne snesla se nad Jehnicemi, Mokrou Horou a okolím prudká bouře s průtrží mračen. Déšť spustil se z nízkých, skoro po zemi běžících mračen v celých souvislých provazcích v takovém množství a síle, že v malé půlhodince pokryta celá země vodou do takové výše, že v obci není pamětníka. Potůčky se proměnily v dravé bystřiny, které svou zkalenou vodou unášely vše, co jim v cestě překáželo, drásaly břehy a vymílaly koryta. Rovná místa proměněna v rybníky a jezera. Na návsi v Jehnicích stála voda u čísla 34 na metr, u hasičského skladiště na 60 cm vysoko. Louky mezi Mokrou Horou a Řečkovicemi byly úplně zaplaveny tak, že voda proudem odtékala přes silnici, tu nesjízdnou učinila. Obecní a veřejné cesty v Jehnicích učiněny naprosto neschůdné a nejnutnější opravy cest vyžádaly si nákladu 1 500 Kč. Na polích, jelikož obilí bylo již všechno sklizeno, způsobila tato bouře méně škod, toliko brambory a čerstvě zoraná pole byla odplavením ornice poškozena.”
Kronikář popsal i “zpustošení letní koupelny”, tedy plovárny v Mokré Hoře, o jejímž otevření v červnu 1911 jsem psala v minulém čísle Řeči.
Za bouře byly plovárna i její zázemí silně poškozeny rozvodněným potokem Rakovcem.
Na opravě se finančně podíleli členové Okrašlovacího spolku a zejména pan Vichr. Způsobené škody tak mohly být brzy odstraněny.
Krásné prázdniny, dostatek sluníčka i přiměřeného deště a v září na shledanou.
Mgr. Dana Malíková