Jak to všechno začalo
Je první červnová neděle odpoledne, sluníčko svítí a venku je konečně příjemně. Sedíme s panem profesorem Vaňkem a panem Bartoňkem v areálu bývalého řečkovického pivovaru, z reproduktoru se k nám nesou tóny lidových písniček a my pozorujeme malé i větší tanečníky sokolských Pampelišek, jak si zase po roce opakují kroky Moravské besedy. Třicáté jubilejní hody budou! Před pár týdny jsme tomu ještě nevěřili. Covidová situace nebyla nejlepší a na otázku, zda budou v létě povoleny velké kulturní akce, nikdo nedokázal odpovědět. Vzpomínáme, jak to vlastně všechno před těmi třiceti lety začalo. Kde se tady najednou vzala tradice Vavřineckých hodů? Poslední hody se konaly v řečkovické sokolovně v srpnu 1970.
„Psal se rok 1991. V neděli 11. srpna se v pivovarském areálu uskutečnilo tzv. Vavřinecké odpoledne. Zasloužili se o ně členové ČSL a řečkovičtí farníci spolu s tehdejším starostou Ing. Janem Holíkem a místostarostou Janem Saňkou. Na přípravě se také podíleli členové místního zastupitelstva doc. MUDr. Jiří Vaněk, RNDr. Ivan Koláčný a Věra Hejtmánková. Pro příjemné posezení bylo zajištěno pohoštění – napečeny koláče a cukroví, k tanci a poslechu hrály dvě hudby. K dobré pohodě přispěla i vyjížďka kočárem taženým koňmi a také prohlídka pivovarských sklepů, pro mnohé do té doby nedostupných. Hojně navštívená akce přilákala do areálu někdejšího pivovaru na 500 návštěvníků nejen z Řečkovic.
V roce 1992 byla ustanovena zvláštní komise pro přípravu a organizaci Vavřineckých hodů ve složení Ing. Jan Holík, RNDr. Ivan Koláčný, doc. MUDr. Jiří Vaněk, Jan Bartoněk, L. Ulrichová a D. Žáková. První krojované hody se uskutečnily ve dnech 15. a 16. 8. 1992.“
(Čerpáno z kroniky paní Ludmily Ulrichové)
Krojované páry dávala tenkrát dohromady paní Ulrichová za farníky a pan Bartoněk za Sokol. Snad mi paní Ulrichová promine, když zmíním, že se jí pak dostalo přezdívky hodová kuplířka. Hody byly v tom roce dvoudenní. V dalších letech se k nim přidalo ještě páteční zvaní a čtvrteční cesta pro máju do řečkovickomokrohorských lesů. Tato tradice se drží dodnes. Hodový program se za těch třicet let - dá se říct - nezměnil. Snad jen časy ukončení sobotního a nedělního programu se v průběhu let upravovaly. V sobotu od půl desáté se staví mája, ne pomocí jeřábu, jak to bývá někde zvykem, ale poctivě rukama. Je to namáhavá práce, kdy všichni musí společně, obrazně řečeno, táhnout za jeden provaz, kdy sebemenší chybička může celou akci ohrozit. Pokud jste ještě nikdy při stavění nebyli, určitě se přijďte podívat nebo i pomoct. Je to opravdu velký zážitek - a slavnostní pocit euforie, když mája pevně stojí, se dá ještě umocnit slovy písničky „Ta řečkovská mája tenká, ta řečkovská mája tenká, ej viděl jsem ju ze Špilberka …“ V 15 hodin začíná slavnostní průvod stárků. V roce 1992 nezačínal na konečné tramvaje, jak jsme dnes zvyklí, ale na Novém náměstí, a provázela ho bryčka tažená dvěma koňmi. Bryčku si tenkrát organizátoři zapůjčili v Chrlicích. Průvod je zakončen slavnostním předáním hodových práv starostou do rukou stárků v hodovém areálu - a hodová zábava může začít. Tenkrát k tanci a poslechu vyhrávala kapela Podboranka, jak jsem se dočetla v dobové pozvánce, kterou tenkrát graficky navrhl Jan Holík ml. Nedělní program začíná slavnou nedělní mší svatou v 10 hodin, která zpočátku bývala v našem malém řečkovickém kostelíčku, který ale svým prostorem přestal časem vyhovovat, a tak se přesunula do hodového areálu. V roce 1992 začínala odpolední hodová zábava už ve 14 hodin a celé hodové veselí zakončilo vrácení práv starostovi, příslib konání hodů v dalším roce a odchod stárků z hodového areálu ve 20 hodin.
Příprava hodů není jednoduchá, vyžaduje plno času, úsilí a energie, a ne vždycky jde všechno podle plánu. Své o tom ví jak pan Bartoněk, velký sportovec a sokol, který je pro řečkovické stárky velkou oporou a autoritou a který svým nadšením dokázal předat hodové tradice a byl vždycky tam, kde ho bylo nejvíc potřeba, tak i pan profesor Vaněk, dlouholetý člen i předseda hodového výboru.
Oba svorně vzpomínají na Vlastíka Kalába, který odpracoval mnoho a mnoho hodin na úpravě pivovarského areálu, na manžele Jahodovy, paní Pivoňkovou, paní Suchou, pana Suchého, pana Jančíka, paní Prchalovou, pana Prchala, bývalou tajemnici úřadu paní Otevřelovou a další a další pomocníky, kteří svou nezištnou pomocí rovněž přispěli ke zdárnému průběhu hodové zábavy.
Rok 1992 nedal základ jen Vavřineckým hodům, ale také dlouholetému přátelství pana Bartoňka a pana profesora Vaňka, kteří velkou část svého života hodům zasvětili. Když mi vypráví hodové příběhy, které se během těch třiceti let odehrály, je na nich vidět, že hody jsou jejich srdeční záležitostí, dá se skoro říct, že i jejich životem.
Hody v roce 1992 daly mimo jiné vzniknout Řečkovické třináctce. Pojmenovala se tak první skupina stárků. Tento název vznikl podle třinácti schodů, které vedly k pivovarskému areálu. Dnes už je prostranství kolem kostela opravené a přístup do areálu je po širokém otevřeném schodišti s kašnou. Řečkovická třináctka ovlivnila a stále ovlivňuje kulturní život v Řečkovicích. Založila tradiční Mikulášskou besídku v sokolovně (tu letos covidová pandemie bohužel pozastavila) a jednou za čas nacvičí ochotnické divadlo. Vznikla i taneční složka, jejíž vystoupení znají diváci i mimo Řečkovice.
Hodinka povídání nám utekla velmi rychle. Děti na parketu dotančily a některé se chystají vyrazit pro zaslouženou odměnu - zmrzlinu. Na parket se chystají velcí stárci. Je potřeba oprášit besedy (Moravskou, Českou i Československou), připravit nová taneční čísla a také pořádně procvičit hlasivky, aby zpěv stárků byl po celou dobu hodové zábavy pořádně slyšet.
Ve společnosti obou pánu jsem strávila velmi příjemné odpoledne.
Chtěla bych touto připomínkou poděkovat všem, kteří dali základ k obnovení tradice Vavřineckých hodů. Všem, kteří se jakýmkoliv způsobem na hodech podíleli a podílí. V Řečkovicích máme něco, co nám ostatní můžou závidět. Něco, co už třicet let přináší radost nejenom obyvatelům Řečkovic, ale všem, kteří se u nás na hodech byli podívat a pobavit.
Zajímavosti z kroniky MČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora
Vavřinecké hody 1993
15. června jmenovala Rada na své 45. schůzi pana doc. dr. Jiřího Vaňka, CSc., předsedou hodového výboru, a z rozpočtu obce vyčlenila částku 65 000.- Kč na pořízení řečkovických krojů pro tento účel. Souběžně s tím probíhaly úpravy v areálu pivovaru tak, aby zde mohla bez problémů proběhnout hodová zábava. Vlastní hody začaly v pátek 13. srpna hodovým zvaním s harmonikou, večer pak slavnostním zahájením v atriu radnice, během něhož byl předveden obnovený lidový kroj z oblasti severního Brna. Součástí programu byl i zajímavý odborný výklad o tradici hodů a vývoji krojového oblečení.
Vavřinecké hody 1994
Celý předchozí týden panovalo škaredé deštivé počasí a většina z nás se obávala toho, že nepřízeň povětrnosti oslavy pokazí. Avšak v pátek 12. 8. dopoledne se vyčasilo, vysvitlo sluníčko a vrátilo se krásné, nefalšované léto. Brzy po obědě vyrazil do ulic Řečkovic a Mokré Hory průvod zářící pestrými barvami - šlo v něm devatenáct párů krojovaných stárků a stárek, do kroku jim vyhrávala harmonika, za nimi jela dokonce ozdobená bryčka s koňským spřežením. Průvod prošel celou obcí a zval její obyvatele k hodovému veselí. V sobotu 13. 8. dopoledne stavěli řečkovičtí stárci máju, která letos dosáhla rekordní výšky 30 metrů. Sobotní zábavy se zúčastnilo 2 500 hostů a pořadatelé měli tedy plné ruce práce, a to až do druhé hodiny noční, kdy se teprve poslední rozjaření účastníci rozešli domů.
Vavřinecké hody 1995
Před zahájením hodů byl upraven areál řečkovického pivovaru, zvětšen počet lavic a stolů, zajištěno občerstvení, nezbytné služby atd. V sobotu dopoledne se stavěla nezbytná mája, která byla letos vysoká 33 metrů, tedy ještě o 3 metry vyšší než v loňském roce.
Vavřinecké hody 1997
Letošní hody se opět vydařily, byly hezké, radostné, veselé a přálo jim krásné počasí. Začaly v pátek 8. 8. obvyklým hodovým zvaním stárků a stárek, na které navázal slavnostní zahajovací večer na radnici s koncertem krásné hudby. Starosta městské části ing. Jan Holík ve svém zahajovacím projevu připomněl 720. výročí první písemné zprávy o existenci Řečkovic, čímž letošnímu ročníku hodů dodal slavnostnější ráz než jindy.
Vavřinecké hody 1999
Řečkovické Vavřinecké hody mají již své tradiční uspořádání pod taktovkou mládeže z Řečkovické 13. Krojovaní stárci a stárky ve slováckých krojích (místní ženský kroj před léty pracně rekonstruovaný, příliš svojí umírněnou barevností nenadchl) tvořili spolu s nejmenšími tanečníky z řad předškolní mládeže tu nejtypičtější část hodového průvodu. Ke krojované mládeži, a těch bylo letos přes sedmdesát, odjakživa patří i krojovaná hudba, letos jako v předešlých létech Zdounečanka.
Vavřinecké hody 2000
Pod patronací ZMČ a starosty MČ PaedDr. Ladislava Filipiho proběhly ve dnech 10. až 12. srpna tradiční Vavřinecké hody. Ze společenského pohledu jedná se každoročně o nejvýznamnější a nejrozsáhlejší akci pořádanou a organizovanou naší samosprávou.
V článku jsem použila texty z kroniky paní Ludmily Ulrichové a kroniky MČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora. Za zapůjčení fotografií a dalších materiálů děkuji panu profesoru Vaňkovi, paní Ulrichové a stárkům Gabče Gutové a Rudovi Čermákovi.
Kateřina Svobodová