Do „řečkovického parlamentu“ docházím šestým rokem. Za tu dobu jsem si zastupitele rozdělil na dvě skupiny: Jedni chápou komunální politiku jako cestu k vlastnímu či stranickému úspěchu a moc je nezajímá názor ostatních. Druhá polovina ještě stále používá tzv. selský rozum a nad názory ostatních se minimálně zamyslí a uvažují, zda na nich není trocha pravdy. Do té druhé poloviny v mých očích ještě stále patří současný neuvolněný místostarosta Oliver Pospíšil.
Olivere, bydlíš na Mokré Hoře, kam ses přiženil. Jak dlouho zde bydlíš? Cítíš se již jako Mokrohorák, nebo pořád jako „přistěhovalec“?
Na Mokré Hoře žiju od roku 1993, tedy 23 let. Tuhle vesničku si člověk rychle zamiluje, hlavně kvůli nádhernému okolí. Ale vždycky si budu připadat především jako Brňan, protože jsem se v Brně narodil a všichni jsme součástí našeho tak akorát Velkého Brna.
Mokrá Hora bývá občas považována jako takový přílepek k Řečkovicím. Vnímáš to také tak? Necítíte se „za kolejemi“ tak trochu „na druhé koleji“?
No vidíš, a my tady z pohledu Mokrohoráků máme zase Řečkovice za kolejemi. Snad se moc nemýlím, ale myslím, že my se máme za kolejemi na Mokré Hoře lépe než vy Řečkovicích. Konec konců, každý by chtěl bydlet na Mokré Hoře, volný dům se v nabídce realitek dlouho neohřeje.
Tvoje politická kariéra se začíná docela rozjíždět. Nedávno jsi byl zvolen předsedou Městského výkonného výboru ČSSD. Prozraď nám, kam až máš namířeno?
Být předsedou městské organizace je milník, který mě hodně prověřuje. Tato funkce bývá zpravidla úzce spojena s brněnskou komunální politikou, mým cílem je připravit ČSSD na komunální volby, které budou na podzim 2018, dál nedohlédnu, a ani si s tím moc hlavu nelámu.
Pohybuješ se v politice již poměrně dlouho. Dá se politikou uživit? V čem je to odlišné od normálního zaměstnání?
Politika je obrovský žrout času, stranická politika se odehrává po večerech a o víkendech, „profesionální“ komunální politika se odehrává během běžné pracovní doby. Člověk se zpravidla nedostane do výkonné funkce, pokud nedělá i stranickou politiku, všechno souvisí se vším. Je to tedy práce často od rána do večera, ve výsledku se to nemusí moc lišit od zapojení lidí třeba v akademické sféře, jen politika je bez společenské prestiže. Odměny politiků na plný úvazek určitě nejsou malé, i když při zohlednění investovaného času, obrovské hmotné odpovědnosti a nejisté budoucnosti to není zase nic tak ohromujícího, jak by se mohlo zdát. Žádný rozumný politik si ale nestěžuje, protože ho nic nenutí k tomu, aby politiku dělat a živil se jí.
Máš tedy zkušenosti jak s komunální tak i „velkou“ politikou. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Před několika lety tehdejší ministr financí Kalousek předložil vypečenou novelu zákona o rozpočtovém určení daní. Aby uspokojil své spojence z uskupení Starostové a nezávislí, měl vyřešit podfinancování malých obcí. Navrhl to tak, že čtyřem městům (Praha, Brno, Ostrava a Plzeň), které měly zákonem zajištěný největší podíl na daňových příjmech v přepočtu na obyvatele, peníze sebral a rozdal je na přilepšenou těm malým. Proti čtyřem „bohatým“ městům stály stovky obcí, které se těšily, že dostanou přidáno. Město Brno od té doby úpravou rozpočtového určení daní ročně přichází minimálně o čtvrt miliardy. Sociální demokracie tenkrát nebyla ve vládě, ale měli jsme primátory v Brně a Ostravě, kteří byli pozváni na zasedání poslaneckého klubu. Roman Onderka byl tenkrát nemocný, tak jsem jel do Prahy já. Měl jsem připraveno spoustu čísel a argumentů, kterými jsem chtěl dokázat, že rozhodně nepatříme mezi bohatá města. Ovšem rozprava nebyla nijak odborně složitá. Namítli jsme třeba spolu s tehdejším ostravským primátorem Petrem Kainarem, že platíme takové a takové částky z rozpočtu na provoz divadel, do kterých jezdí lidé z celého regionu, na to se přihlásila nějaká paní poslankyně, že u nich na vesnici musí táhnout provoz kulturáku, já na to, že Brno musí dotovat dvě městské nemocnice a někdo z poslanců na to, že u nich na malém městečku mají zase polikliniku. Pamatuji si, že Petra Kainara z té úrovně debaty málem kleplo. Když jsem se vrátil do Brna a líčil svůj zážitek našemu předsedovi zastupitelského klubu, podíval se na mě, pokýval hlavou a řekl: “Tak vidíš, je to stejnej rybník jak tady, jen jiná nadmořská výška.“ Tedy všude dělají politiku lidské bytosti se svými přednostmi, ale i nedostatky.
Dokážeš si představit, že by ses vrátil do normálního pracovního procesu?
Dovedu si představit, že úplně skončím s politikou a budu se věnovat něčemu jinému. To, že jsem po 8 letech ve funkci náměstka primátora po volbách najednou skončil, je zkušenost, která mě na okamžik odchodu z politiky docela dobře připravila.
Mnozí lidé si myslí, že politika jen špinavá hra. Čím déle se v komunální politice pohybuji, připadá mi, že na tom opravdu něco bude. Je tomu tak, nebo si mám zachovat svoje ideály?
Politika je profese, a byť si to málokdo uvědomuje, je společensky potřebná stejně jako třeba právníci. Politiku dělají různí lidé a čeká na ně mnoho nástrah. Osobně nemám rád paušální odsudky, a čím jsem starší, tím míň mám sklony někoho soudit. Znám v politice mnoho čestných a poctivých lidí. Mám vypozorováno, že často ti největší verbální zastánci mravní čistoty nejsou zase až takoví čestňáci. Možná si vzpomeneš na způsoby poslance Davida Ratha, ten si nebral servítky a z nepravostí v parlamentu obviňoval bez důkazů kdekoho. Člověk by měl s nápravou světa začít vždy od sebe.
Ke Tvým zálibám patří fotografování. Daly by se pořídit nějaké zajímavé fotografie například na téma „Politický život v městě Brně“? Třeba by se z toho pak mohla kulturní komise uspořádat výstavu.
Třeba Magistrát města Brna zaměstnává dva fotografy, jejich archiv musí být obrovský a s odstupem několika let se z běžných reportážních fotografií stávají exponáty hodné výstavy. Já jsem si z náměstkování odnesl pakl disků s fotografiemi, které jsem dostal k akcím, na kterých jsem byl. Když jsem si to zběžně procházel, připadal jsem si trochu jako Forrest Gump. Mám fotky se Svěrákem, Krausem, Paroubkem, Klausem atp., ale na výstavu to rozhodně není, ani bytovou Trochu tě opravím v těch zálibách, fotografuji třeba kvůli Řeči, na web nebo facebookové stránky městské části, ale mým koníčkem je hlavně video. Hrozně rád točím a zpracovávám filmy, některé moje záběry z loňských Vavřineckých hodů měly na facebooku celkem slušnou sledovanost. Stříhání videa je ale velmi časové náročné, za poslední dobu jsem moc materiálu nezpracoval, přitom jsem toho dost nasliboval. Budu muset přes léto zabrat.
Zmínil jsi Vavřinecké hody, ke kterým neodmyslitelně patří i Řečkovická třináctka. Do jejich řad přišel i Tvůj nejstarší syn Vojta. Jak toto sdružení vnímáš?
Nevím, jestli si vzpomínáš, ale někdy v začátcích Ř13 jsme se s Hankou za vámi přišli podívat do areálu, když jste trénovali besedu na hody. Nabízeli jste nám, abychom se přidali, Hanka byla pro. Já už tenkrát zastával názor, že tanec není pro každého, a ještě jsem byl zrovna línej, tak jsem se z toho vyvlíknul. Klidně se mohlo stát, že jsme byli ve Třináctce taky. Mám Řečkovickou třináctku moc rád, velice si vážím toho, co jste dokázali a co pro společenský život v Řečkovicích děláte. Vojta tancoval na hodech od malička v Pampeliškách, které měl na starost Libor Fuchs a Jana Tušerová. Potom několik let vynechal, ale tušil jsem, že je to jen otázka času, kdy se zase vrátí mezi chasu. Síla Třináctky je v tom, že má pokračování v mladých, a to je moc dobře.
Díky za odpovědi a přeji Ti, aby sis onen „selský rozum“ uchoval co nejdéle. :-)
Olivera Pospíšila zpovídal Marek Gut