Jandáskova - ulice, která patří jak do řečkovickéko, tak mokrohorského katastru, nese od roku 1946 jméno po Ladislavu Jandáskovi (*19. 11. 1887 Moravany - + 5. 9. 1942 Osvětim), pedagogovi, úředníkovi a činovníkovi Sokola, umučenému nacisty v koncentračním táboře, kde byl pro svoji účast v odboji. Ladislav Jandásek pracoval jako učitel, středoškolský profesor (na ll. reálném gymnáziu v Brně, dnes gymnázium Elgartova) a od roku 1938 byl pověřen funkcí zemského školního inspektora. Působil v předsednictvu Československé obce sokolské jako redaktor časopisu Tyrš, Vzdělavatel a Sokolské noviny. Účastnil se odboje v rámci skupiny Obrana národa. Za tuto činnost byl v roce 1940 a pak znovu v roce 1941 vězněn v brněnské věznici Pod kaštany, odtud byl v červnu 1942 převezen do Osvětimi, kde ani ne po třech měsících umírá.
Ve 20. letech 20. století vzniklo po severní straně Jandáskovy ulice pozoruhodné urbanistické dílo, architektonicky jednotně řešená čtvrť domků železničních zaměstnanců "Ve šraňcích". Domky se dochovaly ve své podobě v podstatě dodnes.
Ulice se od roku 1919 jmenovala Fügnerova (po spoluzakladateli Sokola Jindřichu Fügnerovi), roku 1942 byla přejmenována na Mokra-Hora-Gasse, v roce 1945 česky Mokrohorská a konečně od roku 1946 Jandáskova.
Járy Cimrmana - řečkovická ulice pojmenovaná roku 2004 po největším z největších, po nejnezapomenutelnějším z nejnezapomenutelných, po nejgeniálnějším z nejgeniálnějších, prostě po velikánu Járu Cimrmanovi (* Vídeň mezi lety 1869-1874, někdy se uvádí rozmezí 1853-1884) - + ?Liptákov ???).
Járu Cimrmana zná asi každý. Téměř se stal největším Čechem, to hovoří za vše. Není třeba se tedy věnovat podrobně jeho životopisu, vzpomeňme jen něco málo ze slavnostního shromáždění při příležitosti pojmenování jeho ulice v Řečkovicích. To proběhlo 11. 11. 2004 v 11.00 (jistě by ho to potěšilo, byl zastáncem dobře zapamatovatelných dat, aby se budoucí žáci nemuseli trápit se složitými daty). Řečkovičtí byli informováni, že Cimrman, ač se narodil ve Vídni, měl k Řečkovicím tak vřelý vztah, že si přál naroditi se právě zde. Proto je považován za rodáka. Dále v projevu zaznělo, že Cimrman Řečkovice navštívil roku 1916, nebo také již před rokem 1912. Putoval z Vídně přes Řečkovice a Vysočinu do Prahy, dále jeho stopa mizí. Je možné, že Jára Cimrman při svém pobytu v Řečkovicích navštívil i Brno. Já dodávám, že je dost možné, že navštívil i Mokrou Horu. Dochoval se totiž zlomek básně "Mokrohorské poledne" s absolutním rýmem, tolik typickým právě pro mistra. Zde úryvek: "zvonička v Mokré Hoře zvoní poledne, za deset minut poledne".
Ječná - řečkovická a také medlánecká ulice nese svůj název od roku 1946 podle obiloviny, původně pěstované na blízkých polích. Ulice se od roku 1919 jmenovala Žerotínova po moravském pánu Karlovi starším ze Žerotína, od roku 1939 německy Zierotingasse, od roku 1942 Im Gerstenfeld - V ječném poli, 1945 V ječném poli a od roku 1946 zkráceně Ječná.
Jehnická - touto řečkovickou ulicí se sice do Jehnic nedostanete, ale podle směru k Jehnicím byla v roce 1967 pojmenována. Dříve se jmenovala Na chmelníku (od roku 1925) jako připomínka lokality starých chmelnic, 1939 německy Auf dem Hopfenfeld, po roce 1945 opět Na Chmelníku, od roku 1946 zkráceně Chmelník a od roku 1967 Jehnická.
Jelení - krátká řečkovická ulice pojmenovaná roku 1995 podle své polohy na okraji pole, na které navazuje les s přírodním prostředím pro vysokou zvěř.
Mgr. Dana Malíková