Pavla Ohnišťová je sedmnáctiletá dívka, které si všimnete, ať ji potkáte kdekoliv. Jsem si jistý, že by vynikla i na bramborové brigádě, v zablácených modrákách a s šátkem na hlavě. Miss středních škol je atraktivní, s vizáží dokonalé blondýny. Hned po prvních větách našeho rozhovoru jsem ovšem pochopil, že hovořím především s nesmírně inteligentní a cílevědomou mladou ženou. Rozhodně bylo o čem si povídat.
Žijete na Mokré Hoře, jste místní rodačka?
Bohužel nejsem úplně rodačka, žijeme tady šestnáctým rokem. Přestěhovali jsme se z Žabovřesk, když mi byly dva roky. Rodiče tu koupili dům a od té doby jsme zdejší, já jiný domov než Mokrou Horu nepamatuju.
A jak se Vám tu líbí?
Myslím, že je to jedna z nejkrásnějších částí Brna, a upřímně, nechtěla bych nikdy bydlet jinde. Každý se tu najde, je tady příroda, když chce člověk mezi lidi, tak to není daleko do města, jezdí tady MHD, je dostupný Globus, tenisové kurty, teď se tady postavilo workoutové hřiště. Myslím, že je tady všechno, takže jsem tady naprosto spokojená.
Jak jsem si o Vás mohl zjistit, máte spoustu zájmů. Zaujalo mě, že děláte wakeboarding, co to je?
Je to takový snowboard na vodě, jezdí se na laně za lodí nebo na speciálním vleku, nejbližší takový vlek je třeba v Pasohlávkách. Já jsem úplný začátečník, jezdím od minulého roku, hrozně mě to chytlo. Vydělala jsem si na veškerou výbavu a chtěla bych vyjet do zahraničí, naučit se skákat, dělat různé triky. Je to trochu adrenalin, dost náročné na fyzičku, a já miluju vodu.
Další z Vašich zájmů je tanec. Jaký máte nejraději?
Tancovala jsem asi 8 let street dance, ale jsem aktivnější člověk, a jak studuji tu španělštinu, tak mám i základy salsy, ale obecně se mi líbí všechny tance, klasika, latina. Jednu chvíli jsem zkoušela new style hustle, což je teď moderní tanec. Tanec mi dal hrozně moc, je to dobrá průprava. Nemám vůbec problém, když někam přijdu, třeba teď na té Miss jsem to využila. Jakýkoliv pohyb, který mě potřebovali naučit, jsem se naučila snadno a rychle. Ale třeba slečny, co tam byly a nikdy se takhle nepohybovaly, tak to neměly jak se naučit a chuděry se tam trápily.
Španělské klasické gymnázium mi přijde dost náročné. Proč právě tahle škola?
Tak na to se mě ptá hodně lidí. Já jsem chtěla dělat takovou školu, o které bych věděla, že je hodně těžká a která mě někam posune, a že to bude takový challenge. Co se týče školy, tak sama chci, aby výsledky byly co nejlepší, a přece jen v té španělštině je to těžší. Jsou to takové banality, když třeba píšu test, tak se mi hrozně často stává, že to vím, že to mám všechno naučený, ale nemůžu si vzpomenout na to správné slovo. Španělština se mi líbí, hrozně ráda cestuju, Španělsko miluju. Impuls mi dali i rodiče, kteří chtěli, abychom se dostali do zahraničí, třeba sestra má vystudované úplně to stejné, ale ve francouzštině na Lerchovi. Mně se strašně líbilo, když jsem byla malá, jak plynule sestra mluvila, přišlo mi to jako super věc. Angličtina je dneska základ, tak to chtělo ještě druhý jazyk, a jak jinak se ho dobře naučíte, než v něm studovat?
Skončila jste čtvrtý ročník šestiletého gymnázia. Jakou výzvu si vyberete po maturitě?
Určitě vysokou školu, asi VUT, láká mě stavařina a architektura. O architektech se říká, že jsou to umělci, co neumí počítat. Tak bych si na stavárně chtěla udělat bakalářku z pozemního stavitelství pro dobrý odborný základ a potom třeba ve Španělsku architekturu. Rodiče mě hodně podporují, o prázdninách jezdím pravidelně na měsíc do Španělska za studiem, bydlím v rodině a učím se jazyk. Byla jsem takhle ve Valencii, Malaze, na jihu Španělska, v Katalánsku. Jediné, co mi zbývá, je Madrid.
Dostáváme se k Miss Reneta, co je to vlastně za soutěž?
Je to mezinárodní soutěž studentek středních škol, hlásí se tam dívky z ČR, Polska a Slovenska. Pořádá to úplně normální střední škola v Havířově, která má hodně dívčích oborů. Před pětadvaceti lety ředitele školy napadlo, že by mohli pořádat soutěž krásy a letos byl 24. ročník.
Co vede dívku, jako jste Vy, k přihlášení se na soutěž krásy?
Na soutěž jsem se přihlásila sama. Už delší dobu se věnuji modelingu, konkrétně fotomodelingu, proto jsem se dostala do tohoto prostředí, kde mi všichni radili, ať se do nějaké soutěže přihlásím, že se na to hodím vystupováním, tím že jsem tancovala a že nejsem žádný stydlín. Mně to pořád leželo v hlavě, byla to další výzva. Konkrétně soutěž Miss Reneta mi doporučila starší kamarádka, která podobných soutěží absolvovala několik a nejraději vzpomínala na tu havířovskou. Přihlásila jsem se na casting, původně jsem se tam chtěla jít jen podívat, jak to vypadá, co se tam musí dělat. Casting se skládal z přehlídky v šatech, potom v plavkách a z rozhovoru. V tom množství slečen tam upoutat pozornost a umět se prodat není sranda, proto jsem to chtěla zkusit. Štěstí mi hrálo do karet, dostala jsem se mezi 12 finalistek, no a potom, aniž bych to čekala, jsem soutěž vyhrála. Přitom jsem byla bez zkušeností, nikdy před tím jsem neměla žádnou přehlídku na molu, nic, jen focení.
Co říkali rodiče na Vaše rozhodnutí jít do takové soutěže?
Já mám úžasné rodiče, kteří mě vždycky podpoří ve všem, co dělám. To nejdůležitější, co mi soutěž dala, bylo zjištění, že mě moji rodiče podrží a ať by se dělo cokoliv, tak že tady prostě jsou. Pro mě bylo hrozně důležité si to uvědomit. Oni z mého úspěchu ve finále měli větší radost než já.
Přemýšlela jste třeba o účasti v soutěži Miss ČR?
Původně jsem si hned po soutěži řekla, že ne. Ona to byla hrozně hezká zkušenost a budu na to vždycky vzpomínat. Asi bych chtěla někdy v budoucnu zkusit nějakou další soutěž, ale nejsem ten typ, který by na tom nějak moc stavěl a nechával třeba školy a odjel dělat modeling.
Pavlo, děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve Vašich dalších výzvách.
Ptal se Oliver Pospíšil