Nebýt hodinového pořadu, který na konci loňského roku bez větší upoutávky a reklamy odvysílala ČT a který jsem náhodně zachytil, dodnes bych nevěděl téměř nic o Davidu Zeisbergerovi a slávě Moravských bratří na americkém pobřeží Velkých jezer v polovině 18. století. Odtud už byl jen malý kousek ke kontaktu s Muzeem Moravských bratří v Suchdolu nad Odrou. Tam jsme se počátkem července, jako reprezentace našeho ZMČ vypravili, abychom se dověděli víc a dohovořili budoucí spolupráci. Věřte, bude to stát za to.
Psal se 12. květen l. P. 1724, když pětice mladých, dobře situovaných mužů ze severomoravského Zauchtentalu (dnes Suchdolu nad Odrou) dorazila po jedenáctidenním pěším putování do cíle své cesty, do osady zvané Herrnhut (Ochranov) v Horní Lužici nedaleko Zittau (Žitavy), na panství Nicolause Ludwiga hr. Zinzendrofa. Cesta dlouhá přes 350 km měla tyto muže, členy rozprášené evangelické (Komenského) Jednoty bratrské přivést do země zaslíbené, kde nebudou pronásledováni za svoji náboženskou víru. Že tímto svým rozhodnutím položí základy ke vzniku nové větve Jednoty bratrské, dnes po celém světě známé jako Moravští bratři, jistě tehdy netušili.
Zde musím udělat malou odbočku do současnosti, resp. doby nedávno minulé, kdy byla v Československu a České republice řešena, avšak nevyřešena otázka moravanství. Období počátku 18. století, kde svoje vyprávění o Moravských bratřích začínám, se nerozdělovali obyvatelé dle jazyka, jímž hovořili, nýbrž dle teritoriální, tedy zemské příslušnosti. Na severní Moravě a v podhůří Jeseníků žili tehdy Moravané hovořící převážně německy, na rozdíl od střední a jižní Moravy, kde Moravané hovořili moravštinou - jazykem velmi blízkým dnešní češtině. Všichni, bez rozdílu mateřského jazyka, ale byli Moravany. V okruhu potomků Komenského Jednoty bratrské na severní Moravě tou dobou panoval zvyk používání jako křestních jmen biblických jmen starozákonních. V Suchdolu se největší oblibě těšilo jméno David, což vedlo k četným problémům, a bylo proto nutno pro odlišení jeho nositelů používat přízviska.


Od přelomu 17. a 18. století bylo území habsburské monarchie po skončení třicetileté války poznamenáno silnou náboženskou protireformací. Představa, kterou nám vštípil v Temnu Al. Jirásek, že násilné převracení obyvatelstva na katolickou víru probíhalo všude stejně krutě a intenzivně, je mylná. Ještě dlouho po Vestfálském míru existovala v habsburské monarchii drobná panství, kde rekatolizace byla vlažná, kde majitelé, pokud sami nebyli svým původem protestanty, aspoň s nimi skrytě sympatizovali. Tak tomu bylo i na fulneckém panství Jana ze Žerotína, kde nalezl asyl před svým odchodem za hranice i J. A. Komenský, biskup Jednoty bratrské, se svými souvěrci. Ani následující majitelé panství již s centrem v Kunwaldu (dnes Kunín) uherští Serényiové nijak usilovně své protestanty nelámali a nepronásledovali. Zlom nastal, až když kunvaldské panství zdědila Eleonora z Liechtensteina, bigotní katolička. Přísné, mnohdy až kruté tresty za protestantskou náboženskou orientaci v kraji, kde Komenského učení zapustilo hluboké kořeny, přimělo mnohé, zvláště mladé lidi k úvahám o odchodu do hornolužického exilu.
První se vydal na cestu za novým domovem již v roce 1722 Moravan - tesař Kristián David, aby svým souvěrcům v Ochranově připravil půdu. Zmíněná pětice Suchdolanů (tři z nich byli Nitschmannové a všichni Davidové) – David Nitschmann zvaný Tesař, David Nitschmann řečený Syndicus, David Nitschmann vulgo Confessor (Vyznávač), Melchior Zeisberger a Johann Teltshik tedy nepřišla v Ochranově k hotovému. Čekala je zelená louka. Museli položit ruce k dílu a společně budovali nová obydlí pro další exulanty. Jejich náboženskou prioritou však bylo obnovení Jednoty bratrské v duchu Komenského, což kupodivu a k jejich zklamání nenašlo nadšení, ba ani porozumění u hr. Zinzendorfa. V Ochranově zůstali původní Suchdolané jen pár let a po vzájemné dohodě se rozešli, spolu s následujícími menšími vlnami exulantů ze Suchdolu, do všech světadílů jako Moravští bratři – Moravané - šířit učení Jednoty bratrské.
(pokračování v následujícím čísle, exkluzivní výstava u nás v listopadu)
Ivan Koláčný