Použití herbicidů se systémovým účinkem k ošetření plevele porůstajícího ze spár a obrubníků chodníků je specifikováno v platných smlouvách na údržbu zeleně a komunikací. Postřik herbicidem se využívá k jednorázovému ošetření většinou 1× ročně. Potlačovány jsou nežádoucí plevelné rostliny rostoucí výhradně na zpevněných plochách (chodníky, vozovky, místa s klepači na koberce, sušáky na prádlo apod.). Přípravky se systémovým účinkem je podle platné registrace povoleno používat na nezemědělské půdě k potlačení nežádoucí vegetace a lze je výslovně použít k odstranění nežádoucí vegetace na hřištích, chodnících, parkovištích, hřbitovech, skladovacích plochách, dvorech a v areálech podniků a na ostatních plochách. Konkrétní přípravek je využíván vždy v souladu s návodem k použití. Přípravek je přijímán výhradně zelenými částmi rostlin a asimilačním prouděním je rozváděn do celé rostliny včetně kořenového systému. Přípravek je na povrchu půdy inaktivován a mikrobiálně odbouráván, neproniká půdou ke kořenům a nepůsobí na semena. Zdravotní riziko při náhodném požití ošetřených rostlin teplokrevnými živočichy a člověkem je zcela minimální, nehledě k případně zkonzumovanému množství takto ošetřeného plevele.
V současné době neexistuje adekvátní alternativa k použití těchto přípravků s ohledem na jejich nákladnost, efektivitu a omezenou účinnost. Použití přípravků na bázi glyfosátu efektivně a dlouhodobě potlačuje růst nežádoucí vegetace (po dobu cca 2-3 měsíců od doby aplikace). V návaznosti na to se významně snižuje náročnost a četnost mechanického odstranění zaschlých zbytků nežádoucí vegetace na čištěných zpevněných plochách. Nesrovnatelně vyšší objem přípravků na bázi glyfosátu je běžně používán v zemědělství, zahradnictví, při údržbě komunikací a železnic a správě vodních toků. Při aplikaci herbicidů na nezemědělské plochy je spotřeba přípravků oproti zemědělství zcela zanedbatelná, jejich aplikace je cílená a kontakt dalších osob či živočichů s ošetřovanými rostlinami minimální.
Alternativní postupy odstraňování plevelů na veřejných prostranstvích jsou mnohem nákladnější, neekologické a málo efektivní. Při mechanickém odstraňován plevelů dochází k odstranění pouze nadzemních částí rostlin a v závislosti na průběhu počasí k jejich rychlé regeneraci z kořenů nebo ponechané listové růžice, a to během několika dnů. Navíc neporušené intaktní kořeny plevelných rostlin nadále tloušťkově přirůstají, a tím rozrušují a nadzvedávají dlažbu chodníků. Při častém mechanickém odstraňování plevelů z chodníkové dlažby pomocí rotačních kartáčů, škrabek apod. dochází k její povrchové abrazi a poškozování. Termické metody odstraňování plevelů jsou podobně jako mechanické účinné pouze na nadzemní části rostlin a nesou s sebou vysoké náklady na pořízení příslušné techniky, a zejména na její provoz (enormní spotřeba fosilních paliv na ohřev vody, vyšší četnost ošetřování, servis techniky atd.). Při přechodu z chemického na mechanické nebo termické způsoby odstraňování nežádoucí vegetace značně vzrůstají náklady na zajištění čistoty veřejných prostranství. V důsledku lze tedy považovat mechanické a termické metody s ohledem na jejich nákladný provoz, zvyšování prašnosti a vysokou spotřebu energie z fosilních paliv za méně ekologické. Náklady na ošetření jednotky plochy pomocí cíleného postřiku herbicidy (cca 1,00 Kč/m2) se od mechanických, a zvláště termických metod řádově liší.
S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že v současné době neexistuje alternativa k cílenému chemickému odstraňování prorůstající nežádoucí vegetace pomocí prostředků na bázi glyfosátu. Označování ošetřených ploch informačními tabulemi je vzhledem k členitosti a rozsahu ošetřovaných ploch komunikací nereálné. Pro příklad, jen v případě všech městskou částí udržovaných chodníků činí jejich celková délka přes 53 kilometrů. Náklady na tuto činnost by násobně přesahovaly náklady na provedení samotného jednorázového ošetření.
Ing. Jan Klement
Oddělení životního prostředí a dopravy ÚMČ