Radek Daniel 14. 4. 1972 – 23. 4. 2011
What is good, Phaedrus? And what is not good? Need we ask anyone to tell us these things?
Robert M. Pirsig
Za éry budování reálného socialismu, kdy možnost cestovat byla omezená, snili jsme s Radkem alespoň o literárním spojení se světem. Dnes se cestování uvolnilo, knihy už nejsou „na indexu“, tak je dost těžké se orientovat, co číst. Informací je hodně, ucelených myšlenek málo. Dovolte mi malou vzpomínku na kamaráda z naší Ulice, kterou máme rádi.
Asi jsou na světě slavnější autoři. Vedle Milana Kundery a Gabriela Garcíi Márqueze může být Radek Daniel vnímán jako nepovšimnutý vypravěč. Ale ani Milan, ani Gabriel nebyli nikdy mými kamarády, i když také psali vcelku dobře.
Když se Radek narodil, mně bylo už 6. Měl tedy co dohánět. Ale brzy mě dohnal a předehnal. Díval jsem se mu na záda, jak s lehkostí etiopského pošťáka stoupá vzhůru lesní cestou do Jehnic. Zatímco já stál zadýchaný dole u rybníka. Jeho vyprávění byla veselá, skoro až rozpustilá. Jen ty Radkovi smutné oči vždy lemovaly rozměr příběhu. Vždy šlo rozpoznat, kdo je dobrý a kdo ne. Kdo si lásku zaslouží a kdo umře bez ní. Kunderovy příběhy byly všechny jaksi bez emocí. Formálně dokonalé. Lidsky ploché. Radkovy možná nebyly tak dokonalé, ale byla tam hloubka. Dno. Jako u Fjodora Michailoviče Dostojevského. Ale ze dna vždy vykouzlil úsměv. Také trochu smutný. Aby ladil k očím a nic nenarušovalo harmonii celku.
Proč někdo umí být takový kamarád, a někdo ne? Je to v genech? Ve výchově? Boží dar? Na nikoho nevzpomínám jako na Radka. Jestli mi někdo v naší ulici chybí, je to on. A zůstal jen popel rozsypaný u rybníka, kolem kterého jsme denně běhávali v rámci tréninku na něco. Natrénováno jsme měli. Radek, jako karatista, určitě mnohem víc.
Ale ani to nepomohlo, aby feťák s nožem, který ho jedné letní noci potkal na šalinovém ostrůvku u Semilassa a po odpovědi „Ne, nemám,“ na otázku „Máš cigaretu?“ šestkrát bodl a změnil tak Radkův doposud šťastný život. Tenkrát Radek útok jako zázrakem přežil. Útočník také (dodnes nepotrestán). Po dvaceti letech však chybějící orgány skutečně chyběly a Radek nepřežil útok streptokoka. Bylo mu 39 a pro mě to byl pořád „Malej Radek“.
Průměrný věk úmrtí nejlepších českých básníků je čtyřiadvacet a půl: K. H. Mácha, Karel Hlaváček, Jiří Wolker, Jiří Orten, Václav Hrabě. I když tento tragický průměr Radek překonal, přesto umřel velmi mladý.
Stihl napsat jen pár knih pro děti: Neobyčejné příběhy pro neobyčejné kluky a holky (I. – III.), Povídá se povídá a příběh o životě Ježíše Nazaretského s lehce sportovním názvem Přišel, zemřel, zvítězil; a také z angličtiny přeložit dvě knihy Paula Thordaye: Lov lososů v Jemenu a Bordeaux, vášeň až do dna.
Dva rozepsané rukopisy mám ještě na stole. Třeba je někdy někdo dopíše za Radka. Protože s těmi knihami snad nezůstal jen popel u rybníka a jedna velká vzpomínka. Slovy Elieho Wiesela: „Proč píšu? Abych mrtvé vyrval ze zapomnění. A pomohl jim tak přemoci smrt.“
Oldřich Pavlovský
DDM Helceletka- pobočka Frikulín, Gromešova 1, Řečkovice, 
DDM Helceletka - pobočka Domino
Dne 25. 4. 2018 se žáci 2. stupně ZŠ Novoměstská, v rámci výuky německého jazyka zúčastnili poznávacího zájezdu do Vídně. Odjezd byl v brzkých ranních hodinách a ve Vídni nás čekal bohatý program. Navštívili jsme barokní zámek Schönbrunn, kde kromě jiných pobývala i císařovna Marie Terezie se svojí rodinou, muzeum císařských kočárů Wagenburg a zahradní labyrint Schönbrunnu.
Od 23. dubna do 27. dubna se žáci naší školy vydali na poznávací zájezd do Švýcarska. Velké poděkování za organizaci a zajištění této akce patří Mgr. Romanu Růžičkovi a Mgr. Kateřině Ďurišíkové.
V sobotu 19. května přivítali starosta Marek Viskot a radní městské části Martin Otčenášek rekordní počet 38 nových občánků Řečkovic a Mokré Hory. Chlapečci byli v mírné početní převaze 21 ku 17.
Třetí dubnovou sobotu se děti z tanečního souboru Pampelišky Ř 13 zúčastnily Krajské prezentace sokolských žup, konané v obchodním centru Olympia Brno. Připravily si vystoupení na motivy písničky „Skřítkové tesaři“ ze známé hudební komedie z roku 1977 Ať žijí duchové! A protože se na nás od rána usmívalo sluníčko, spojili jsme vystoupení s výletem. Ráno v 7.30 hod. jsme si dali sraz na nádraží v Brně–Řečkovicích a vyrazili v počtu 21 dětí a 3 dospělí vlakem směr Modřice. Z nádraží v Modřicích jsme se vydali na cestu směrem do OC Olympia Brno. Cestou jsme zkontrolovali při dvou krátkých přestávkách, co nám dobrého maminky přibalily do batůžku na svačinku, a asi za hodinku jsme dorazili k jednomu z vchodů do OC Olympia Brno. Tam jsme z auta, které nás čekalo, nabrali kulisy k vystoupení a vydali se dovnitř hledat pódium. Stihli jsme si udělat krátkou prostorovou zkoušku a pod vedením organizátorů se přemístili do malé šatny, kde se děti převlékly do kostýmů, a vrátili jsme se k pódiu. Tam jsme se chvíli dívali na ostatní vystoupení, než přišla řada na nás. Když přišel čas našeho vystoupení, děti ukázaly, že je tanec baví a s úsměvem a radostí dokáží roztleskat diváky. Ono potkat v sobotu dopoledne rytíře Brtníka s dcerou Leontýnkou, mládež a skřítky pomocníky uprostřed obchodního centra se každému nepoštěstí. Vždyť se „Skřítky a tesaři“ měly děti úspěch nejen na Mikulášské besídce v Brně–Řečkovicích či na Sokolském plese, ale rozzářily oči dětem a jejich rodičům i na oslavě Dne dětí na zámku v Lysicích. Po vystoupení se děti převlékly z kostýmů a hromadně jsme se přesunuli na společný oběd. Po něm jsme se vydali na zpáteční cestu na nádraží do Modřic. Sluníčko se na nás stále smálo, teplo bylo na duben úmorné, ale děti si zpěvem příjemně krátily cestu. Na nádraží do Modřic jsme dorazili včas, nasedli do vlaku směr Brno–Řečkovice a příjemně unaveni, ale plni zážitků, jeli domů.
Že bylo Brno osvobozeno již 26. dubna 1945 se všeobecně ví. Už 7. května 1945 byla v Remeši podepsána kapitulace Německa a 8. května následovala její ratifikace v Berlíně. Dnes tento den slavíme jako konec 2. světové války.
Antická patronka veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů, dnes obecně ochránkyně divadelního umění múza Thálie, rozdávala letos svá ocenění již po pětadvacáté. Bylo tomu v sobotu 24. března 2018 na scéně historické budovy Národního divadla v Praze. Cenu za celoživotní mistrovství v tanečním oboru balet získal náš spoluobčan z Řečkovic Mistr Richard Böhm.
Jen málokdo by hledal v Řečkovicích kaskadérské studio. Přesto tu jedno nedávno vzniklo, v budově bývalé Lachemy. Tým Czech Stunts reprezentuje především Jiří Kosorinský. Když jsem se s ním poprvé osobně setkal u nich ve studiu, čekal jsem dvoumetrového hranatého chlapíka s tvrďáckým výrazem ve tváři. Místo toho mě přivítal sympatický chlapík s odzbrojujícím úsměvem, snad o půl hlavy menší než já.
Když si lidé prohlíží obrázky, které byly vytvořeny na začátku a na konci dvoudenního kurzu KRESLENÍ PRAVOU MOZKOVOU HEMISFÉROU, kroutí nad pokrokem nevěřícně hlavou. Na první pohled to vypadá jako zázrak.
Na začátku dubna se jaro přihlásilo v plné síle, a tak bylo potřeba připravit školní zahrádku pro hry dětí, které se už nemohly pobytu na zahradě dočkat. Proto jsme požádaly rodiče o pomoc a ve středu 4. dubna jsme uspořádaly brigádu. Stejně jako na podzim se jí zúčastnila velká spousta rodičů i se svými dětmi. Hrabalo se zbylé listí, tatínci přesili písek, maminky zametaly chodníčky a pomohly přesadit květiny a připravit místo pro bylinkový záhonek. Na závěr pak na všechny čekala odměna – opékání špekáčků. Jelikož počasí vyšlo na jedničku, věříme, že si všichni zúčastnění užili příjemné, byť pracovní odpoledne, a za jejich pomoc moc děkujeme. Už teď se těšíme na další setkání, tentokráte 16. května při oslavách 40. výročí založení školky.
V sobotu 7. dubna proběhla celorepubliková akce s názvem „Ukliďme Česko“. Na území naší městské části proběhlo několik dílčích akcí různých skupin. V redakci se sešlo několik příspěvků na toto téma, rozhodli jsme se je spojit do jednoho článku.
Čtenáři časopisu Řeč možná netuší, že skautů a skautek registrujících se ve středisku Duha v Řečkovicích od roku 1989 stále přibývá. V letošním roce překročíme třetí stovku registrovaných členů a musí se tedy rozrůstat i prostory, ve kterých realizujeme naši činnost.