Ve dnech 20. a 21. října nás všechny oprávněné voliče opět čeká možnost zasáhnout do dění v naší zemi. Možnost, která v minulosti (a ne tak vzdálené, mnozí ji pamatujeme) bývala spíše nepříjemnou povinností. Sice se to také označovalo slovem "volby", ale až tak se svobodně volit nedalo, výběr byl víc než malý. A účast povinná.
Pamatuji na svoje první volby, byly to nějaké doplňovací, rok 1984, já čerstvě plnoletá. Ve volební místnosti jsem na trase od komise k volební urně zabloudila za plentu. Můj orientační smysl nebyl nikdy oslnivý. A tak i tentokrát to nebyl projev osobní odvahy a nějakého disidenství, ale pouhá roztržitost. Za plentou byl pultík a na něm obyčejná tužka. Já na ni zírala a říkala si, že teď toho kandidáta můžu přeškrtat, ale co když to pak vymažou, když je to jen tužka... A tak jsem se rozhodovala, co s tím. Uvědomila jsem si, že komise trochu ztichla a někdo na mne káravě za tu plentu nakoukl. No a já šla a vhodila neupravený lístek do urny.
A hned o 5 let později bylo všechno jinak. Volič mohl a může vybírat ze spousty stran, což je tedy někdy pro někoho matoucí, ale pořád lepší než dostat jeden volební lístek. Když jsem párkrát seděla ve volební komisi, někteří nechápali, že teď se naopak za plentu, před vhozením lístku do urny, musí. Další změnou je také to, že volby už nejsou povinné. Takže když v den voleb prší, tak nikam nemusíte, nebo naopak, když je krásný slunečný den, můžete místo do volební místnosti vyrazit do přírody.
Myslím ale, že je velká škoda promarnit svoji šanci alespoň trochu se pokusit něco ovlivnit. Volební místnosti máme většinou pár kroků od našich domovů, tolik času to zase nezabere. To náročnější bývá vybrat ten správný volební lístek, tu politickou stranu, se kterou nějak souzníme, které nějak důvěřujeme, i když asi se vším úplně nesouhlasíme. Je to často těžké rozhodování, dobré by asi bylo trochu nastudovat programy a hlavně se pak nad nimi hodně zamyslet. Nepíší tam něco, co slibovali už před čtyřmi lety a pak po tom nevzdechli? Jsou ve svých názorech konzistentní, nebo je upravují dle toho, co by se tak asi před volbami mohlo líbit? Neslibují totálně nesplnitelné? Nechtějí z nás udělat ostrůvek bez vazeb na okolní státy? Chtějí, aby se měli líp hlavně oni? Chtějí vůbec, abychom rozhodovali i v nějakých příštích volbách? Myslím, že všichni jsme dost rozumní na to zamyslet se a popřemýšlet o budoucnosti, uvědomit si, že jít k volbám a hodit do urny lístek s kandidáty některé z demokratických stran není povinnost, ale naše občanské právo.
P. S. Někdy to nedopadne, dcera vhodila lístek s nevybraným kandidátem do biologického odpadu v porodnici místo do urny, a stejně tento kandidát vyhrál. Ale o tom je demokracie, s dalším volebním období přijde i další šance na změnu. Ale musíme k těm volbám přijít!
Mgr. Dana Malíková