Již sto třicet pět roků stojí na Cupákově ulici č. 5 budova někdejší železniční stanice na trati Brno – Tišnov, která byla postavena v roce 1885.
Jak uvádí Encyklopedie dějin města Brna, měla tato jednokolejná trať z Brna do Tišnova, oproti ostatním tratím vycházejícím z Brna, charakter lokální dráhy. Projekt vznikl v roce 1882 pod vedením ředitele rakouské železniční společnosti StEG Augusta de Serrese.
Po výkupu pozemků se v roce 1884 započalo se stavbou. Dokončena byla v červnu 1885. Délka trati činila 28,4 km a náklady na stavbu se vyšplhaly na 1 570 000 zlatých.
Pravidelný provoz byl zahájen 2. července 1885. Slavnostního zahájení provozu na nově vybudované trati se o tři dny později, v neděli 5. července 1885, zúčastnil mimo jiné
i rakouský arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský s manželkou.
Želežniční trať vedla z Brna přes Zábrdovice, Husovice, Královo Pole, Řečkovice, Jehnice, Českou, Kuřim a Drásov do Tišnova. Součástí dráhy byly železniční stanice, z nichž právě řečkovická si do dnešních dnů zčásti uchovala původní vzhled.
Jak píše ve svých vzpomínkách zdejší rodák Jaroslav Herman (1904 – 1980), byla řečkovická stanice poměrně rozsáhlá. K budově přiléhalo prostorné skladiště pro kusové zásilky. Přístup k němu umožňovala nákladní rampa dosahující výše nákladové plochy vagonů, usnadňující pohodlnější nakládání a vykládání zásilek. Proti rampě, v odstupu asi 10 metrů, stály dřevěné chlévy pro domácí zvířata s přilehlou kůlnou. O něco dále byla mostní váha. Následovala menší zeleninová zahrádka, používaná přednostou stanice a jeho rodinou. Necelých 150 m od staniční budovy směrem k silnici na Mokrou Horu stála vodárna s vysokým hydrantem zvaná Wasserhaus nebo také Pumpenhaus . Zde se plnily vodou tendry lokomotiv vlaků benzinovým motorovým čerpadlem. Ve stejném směru, o padesát metrů dále, stály v blízkosti kolejiště dva domky pro železniční zaměstnance – výhybkáře Josefa Kratochvíla a traťového pochůzkáře Jana Filly. Oba domky byly zbourány počátkem padesátých let uplynulého století při budování nové dvoukolejné trati Brno – Havlíčkův Brod.
Hudba je malbou, na kterou se člověk dívá ušima.
Vlasta Burian
Zvuky a tóny nás provází životem již od prvních dnů. Primárním prostředím, kde se děti učí vnímat hudbu a prvně se s ní setkávají, je rodina. Každý z nás dospělých si pro svůj poslech vybíráme jiný druh hudby, a tím ovlivňujeme i hudební cítění dětí v rodině.
Později se děti seznamují s různými hudebními činnostmi v mateřské školce, základní škole a mimoškolních zařízeních.
Hudební činnosti jsou jednou z oblastí zájmových aktivit provozovaných v naší školní družině. Realizujeme je formou hudebních chvilek (zpěvem), zvláště v období Velikonoc a Vánoc, dále také v pohybových aktivitách se zpěvem, v soutěži Superstar, kroužku hry na flétnu, ale také jako kulisu při odpočinkových činnostech.
Měsíc únor jsme si vybrali jako měsíc hudby, záměrně jsme zařazovali poslechové hudební chvilky – krátké úryvky vážné hudby A. Vivaldiho, N. R. Korsakova, B. Smetany.
S naší pomocí se děti snažily hudbu popsat, říci, jak na ně působila, co jim připomínala. Poté jsme dětem pomáhali formulovat představu o žánru, skladateli, hudebních nástrojích. Často jsme dětem pouštěli skladbu ještě jednou, aby mohli říci své postřehy a prožitky.
Výsledkem těchto poslechových aktivit je výstava „Na vlnách hudby“, zajímavá výtvarná dílka našich malých posluchačů, která jsme vystavili ve vestibulu naší školy.
Mgr. Pavlína Dubanská
Spolek Za zdravé Řečkovice vás srdečně zve na besedu spojenou s diskuzí na téma „Jak mohly vypadat Řečkovice“. Besedou bude provázet Ing. arch. Vladimír Drápal, který vám představí urbanistické studie Řečkovic ze 70. a 90. let jak od různých autorů, tak i své vlastní. Beseda se bude konat ve farní klubovně na ulici Prumperk 3 v neděli 29. března v 17:00. Závěrečná diskuze by se měla týkat také významu těchto nerealizovaných záměrů pro řešení současné problematiky rozvoje naší městské části. Po této přednášce budou dané koncepty v průběhu dubna vystaveny v knihovně Jiřího Mahena v obchodním středisku Vysočina.
Ondřej Štaud, člen zastupitelstva
DDM Helceletka-pobočka Frikulín, Gromešova 1, Řečkovice, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.helceletka.cz
Novinky v akcích - Tvořivá dílna Keramika
Termín úterý 3. 3. 2020, čas 9:30 až 11:30
Na akci se seznámíme s keramickou hlínou, jejím zpracováním. Budeme modelovat, používat keramické nástroje, reliéfní razítka a engoby ke zdobení vymodelovaného výrobku. A naším tématem bude jaro. Můžeme vymodelovat ptáčky, kytičky do květináčů, pítka pro ptáčky, ozdobný kachlík.
Váš výrobek se může stát milým dárkem a vzpomínkou na společné tvoření. Těšit se na vás bude Ivča. Informace: Ivana Bláhová, 775 174 463, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tvořivá dílnička Jarní věneček
Termín sobota 7. 3. 2020, čas 10:00 do 12:00
Na dílničce se seznámíte s technikou šití kytek kanzashi, tvorbou kytiček z organzy a vyzkoušíte si vyřezávání kytek pomocí šablon a přístroje Big shot. Vyrobíme si originální kytky, které použijeme ke zdobení pedigových věnečků, čelenek do vlasů, sponek a gumiček nebo k vytvoření nápadité brože na kabelku. Těšit se na vás bude Ivča. Informace: Ivana Bláhová, 775 174 463, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jarní slavnost s Klubem Frikulín
Termín pátek 20. 3. 2020, čas 9:30 až 11:30
Protože se již všichni těšíme na příchod jara, rozhodli jsme se ho v našem Klubíku Frikulín přivolat hezkými písničkami, hrami a soutěžemi. Vyrobíme si jarní dekoraci a upečeme si také něco sladkého. Budeme se těšit nejen na naše kamarády z Klubu Frikulín a jejich rodiče a prarodiče, ale také na další kamarády nebo sourozence, kteří k nám do Klubíku nechodí.
Další informace: Petra Tichá, 604 183 474, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Velikonoční jarmark
Termín sobota 4. 4. 2020, čas 15:00 až 18:00
Přijďte se spolu s Frikulínem jarně naladit.
Těšit se můžete na tvořivé dílničky pro děti, pečení velikonočních jidášků, zdobení vajíček, jarní občerstvení pro děti i dospělé. Za hezkého počasí bude otevřená zahrada.
Další informace: Zuzana Tušková, 721 079 626, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Velikonoční dílna Zelený čtvrtek
Termín čtvrtek 9. 4. 2020, čas 10:00 až 12:00
Vyrobíme si netradiční velikonoční dekorace, použijeme skořápky a vyfouklá vajíčka a děti si vyrobí veselá kuřátka. Ozdobíme si zelené osení. Společně se naladíme na nadcházející velikonoční svátky. Těšit se na vás bude Ivča. Informace: Ivana Bláhová, 775 174 463, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Letní prázdniny a tábory
Od 3. 2. 2020 máte možnost vybírat z široké nabídky táborů přímo u nás ve Frikulínu, ale i v jiných pobočkách: http://www.helceletka.cz/doku.php/pobocky/ddmhelceletova/is/tabory.
Ponoříte se s námi do výtvarného tvoření, zasportujete si, zajdete na výpravu do zoo nebo si s námi zavaříte ty nejlepší dobroty na světě? Nabídka je letos opravdu široká, vybírejte v sekci „Tábory“. Těší se na vás celý tým Frikulínu.
Informace: Ivana Bláhová, 775 174 463, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
DDM Helceletka - pobočka Domino, Kořískova 16, Řečkovice
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.helceletka.cz/domino
Informace: Mgr. Jana Podzemná, tel. 775 803 059
Na velikonoční prázdniny máme pro děti připraveny tradiční akci:
VELIKONOČNÍ BARVENÍ VAJEC A JARNÍ DEKORACE
čtvrtek 9. 4. 2020, 9:00 – 12:30
Zdobení vajíček různými technikami - tradiční voskem i moderní kombinací materiálů.
Výroba jarních dekorací. Pro školní děti. 9:00-12:30.
Pro nejmenší s doprovodem máme nachystáno mini jarní tvoření v čase 10-11 hod.
Těší se na Vás lektorky Jana Podzemná a Jana Tichotová.
S sebou: přezůvky, svačinu, 6-10 ks vajec natvrdo v obalu.
Cena: 200 Kč celé dopoledne,
100 Kč miniakce pro nejmenší od 10 do 11 hod.
Přihlašování on-line na www.
Více informací:
www.helceletka.cz/domino, Jana Podzemná, 725 803 059, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Snad se moc nemýlím v tom, že většina z nás si dělá čas od času jakousi „inventuru“ osobního, rodinného i společenského života. V uplynulém roce jsme měli takto možnost z různých hledisek hodnotit posledních 30 let vývoje v naší vlasti. Mám za to, že žádnému občanskému spolku nepřísluší hodnocení mezinárodních, vnitropolitických a hospodářských záležitostí. Pro naše sokolské hnutí byl rok 2019 velice významný. Poprvé jsme slavili 8. října Památný den sokolstva jako významný den ČR, a to s praporem věnovaným sokolům prezidentem republiky, starostka Sokola (České obce sokolské) obdržela státní vyznamenání Medaili I. stupně za zásluhy o stát v oblasti výchovy a 21. srpen byl uzákoněn jako Den památky obětí invaze v roce 1968 a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Všechna uvedená ocenění přijímají sokolové ve své vlasti i na celém světě s úctou a pokorou, neboť jsou hrdí na sokolskou minulost, která je zavazuje býti každým dnem pro všechny ostatní vzorem mravního chování.
Čeho si však musíme všímat, je úroveň a morální stav naší společnosti. Sametová revoluce v závěru roku 1989 nám přinesla opět svobodu a demokracii, které jsou však velice křehkými hodnotami. Je skutečností, že étos (soubor principů a ideálních hodnot svobodného odpovědného mravního jednání) tehdejších událostí nás již dávno opustil. To však neznamená, že si uvedené principy a hodnoty nemusíme opakovaně a neustále připomínat. Jednejme čestně dle pravidel fair play. Nikdo nám nezakazuje mít svůj vlastní názor. Navzájem si naslouchejme, buďme vstřícní a pozorní k opačným názorům jiných. Svoboda každého z nás končí právě tam, kde začíná svoboda toho druhého. Dodržujme mezi sebou, byť jsme přirozeně každý jiný, vzájemnou úctu, respekt a toleranci. Pěstujme v sobě slušnost, porozumění a pokoru jako základ dobrých sousedských vztahů. Buďme k sobě laskaví, empatičtí a navzájem co nejvíce pozitivní. Posilujme a rozvíjejme společné kladné stránky (určitě máme více společného, než si sami myslíme). Pamatujme si, že každý, i ten nejmenší úspěch přímo závisí na lidech a jejich vzájemné komunikaci. Mějme rozdílné názory, tyto však spolu projednávejme a na základě argumentů hledejme společně ta nejlepší řešení.
Jiří Růžička
Vážení a milí literární gurmáni,
dnešní název mého příspěvku vypadá tak trochu buditelsky, a přitom se pod ním skrývají dvě úplně obyčejné, velmi příjemné věci. Už v lednovém čísle jsem psala o čtenářské vzájemnosti, která s tím souvisí. Za prvé spontánní doporučování přečtených knih dalším lidem, kteří si právě vybírají, hlavy u sebe, nakloněné nad právě vrácenými knihami, u nichž je předpoklad, že se nejvíce půjčují, a proto asi budou patřit k těm nejzajímavějším. Samozřejmě co člověk, to názor, ne vždy se rada trefí do vkusu, ale už jen ta vzrušená debata nad dějem či autorem je velmi zajímavá a vytváří příjemné prostředí pro nás všechny. Knihovna je prostě neoddělitelnou součástí místní komunity, místem, kde se lidé rádi setkávají, povídají si spolu a vyměňují si názory a tipy na knížky.
A pak za druhé, navykli jste si nosit nám nepotřebné a přebytečné knihy, které by dle vašich slov jinak skončily v popelnici či v odpadním dvoře, takhle ještě poslouží dobré věci, jiní lidé si je ještě rádi přečtou. Za to vám opravdu děkujeme.
K příjemnému prostředí naší pobočky přispívají i každoměsíční výstavy. V únoru to budou práce dětí z řečkovických škol z literární a výtvarné soutěže Jižní Morava čte. Loni se konal již čtvrtý ročník s tématem Tajemství knihovny. Naše děti se zúčastnily poprvé a byly velmi úspěšné. Dětem se skvěle věnuje moje kolegyně Lucie Filipová při besedách, které si připravila, seznamuje děti se studnicí úžasných klasických knížek i s novinkami, aby děti co nejvíce přitáhla ke čtení.
Právě pro děti mám dnes jednu výjimečnou nabídku, a bude to chtít spolupráci s vámi rodiči či prarodiči. Skvěle je vybavená knížka Retrohraní: přes 200 her z doby, kdy nebyly mobily. Autorka a sběratelka retroher Alice Kavková posbírala více než dvě stovky návodů na hry, které mnozí jako malí hráli, ale málokdo je předal dalším generacím. Třeba skákání gumy, přebírání provázku nebo tleskačky. V knize najdete také povídání s dětskou psycholožkou a logopedkou o významu her a hraní pro vývoj dítěte a vše je doplněné kouzelnými ilustracemi Lukáše Fibricha. Retrohraní je zkrátka pokladnice her Husákových dětí.
Mezi právě vrácenými knihami pro dospělé, novinkami z poslední doby, je pár skutečně velmi dobrých titulů. O cestování a životě na daleké Aljašce jsem se mnoho dozvěděla v novém románu Kristin Hannahové Velká samota. Na pozadí drsné aljašské přírody vypráví napínavý příběh Ernta Allbrighta, který po návratu z vietnamské války trpí nočními můrami, je náladový, agresivní na svou ženu Coru i dceru Leni. Nedokáže si udržet práci a rodina se stále stěhuje. Když kamarád z Vietnamu odkáže Erntovi dům na Aljašce, doufají, že mají před sebou nový počátek. Autorka je známá mimo jiné svým dalším románem Slavík.
Z velmi dávné historie i současnosti je román Poslední neandertálská žena Claire Cameronové. Před 40 000 lety Zemi brázdí poslední rodina neandrtálců. Zdrcující zimu jich přežilo málo, ale Dívka, nejstarší dcera, právě dospívá a její rodina je rozhodnutá najít jí vhodného partnera. Nesmlouvavá Země si ale vybírá svou daň a zanechává Dívku samotnou, aby se starala o nalezence Skrčka a vydala se na pouť s cílem zjistit, co ještě zbylo z jejího druhu. Nebezpečná zima se rychle blíží a Dívka si uvědomuje, že má šanci svůj lid zachránit, i když to znamená obětovat kus sebe sama. Současnost. Archeoložka Rosamunde Galeová pracuje až do pozdní fáze těhotenství ve snaze odkrýt nově nalezené ostatky neandrtálské ženy předtím, než porodí. Oba příběhy se spojí, i když je od sebe dělí tisíce let.
V únoru můžeme vzpomenout na komunistický převrat z roku 1948. Většina z nás asi má na toto tragické období naší společnosti jasný názor, ale pokud by někdo chtěl nostalgicky vzpomínat na staré zlaté rudé časy, připravila jsem z materiálů Archivu města Brna následující článek.
Pro mladé čtenáře jen připomenu, že po únoru 1948 byl konec s veškerým soukromým podnikáním, respektive stát začal znárodňovat už v roce 1945. Nejdříve byly znárodněny banky, pojišťovny, doly, průmyslové podniky nad 500 zaměstnanců a vybrané firmy nad 150 zaměstnanců. A komunisté ukradli zbytek. A netýkalo se to jen velkých podniků (ani to nebylo samozřejmě v pořádku), ale jak ukazují doklady uložené v archivu, i drobní živnostníci z Mokré Hory byli zbaveni možnosti vydělávat si vlastními silami na své živobytí. V lepším případě se stali zaměstnanci tam, kde bývali dříve majiteli. Tak tomu bylo třeba v případě pana Dvořáka, který dříve vlastnil zdejší restauraci. Po komunistickém puči se stal vedoucím v závodu společného stravování 147-50-12, čili svého vlastního hostince. A to nebyl jeho problémům konec. Soudruzi několik let mudrovali, že pro Mokrou Horu jsou dva hostince příliš a že jeden je potřeba zavřít. Pan František Dvořák tak 24. srpna 1953 požádal, zda mu v případě zrušení jeho hostince nemůže být ponechána původní hostinská živnost. Bylo mu 68 let, živil 64letého invalidního bratra (ten měl dříve krejčovskou živnost, kterou mu komunisti uzavřeli) a manželku, která v hostinci rovněž pracovala. Kdyby se hostinec zrušil, přišli by o poslední výdělek. Místní národní výbor (MNV) Mokrá Hora mu tuto žádost jednou větou zamítl.
Z evidence MNV z 13. června 1956 vyplývá, že k tomu datu byly pod JEDNOTOU Mokrá Hora provozovány dva hostince, obchod a mlékárna. Zásobování ovšem bylo víc než žalostné. V brněnském archivu jsou uloženy stížnosti na tehdejší sortiment a množství zboží. Chyběl chleba, rohlíky, pro máslo jezdil vedoucí s ruksakem na zádech do Řečkovic, aby měl vůbec co prodávat. Samozřejmě nebyl žádný výběr masa. Chátralo i vybavení provozoven. JEDNOTA rozhodně nebyla vzorným hospodářem. Z února 1955 se dochovala žádost o opravu schodiště v hostinci, který vedl pan Novák. V žádosti je uvedeno, že o to už žádali před rokem. Ze zápisu JEDNOTY Mokrá Hora ze srpna 1955 můžeme vyčíst, že místní obchod s potravinami má od předchozího roku objednanou chladničku, která však na trhu není, tak stále čeká. Stejného dne bylo zapsáno, že už příští rok bude mokrohorský hostinec vybaven chladicím pultem (těžko říct, zda se tak opravdu stalo). Plánovat soudruhům šlo.
Asi by se nám dnes nelíbilo, kdybychom nahlédli do prázdných regálů tehdejších obchodů a z toho mála měli nakupovat. Nezbývá než si přát, ať si každý podniká, v jaké oblasti mu to vyhovuje, a jeho úspěchy či případné neúspěchy jsou závislé na jeho vlastních schopnostech a píli, na poptávce zákazníků, ale už nikdy na nějakém centrálním plánování a rozhodování soudruhů z MNV a jiných obskurních organizací.
Mgr. Dana Malíková
V dnešní době již málokdo ví, co byla pastouška. Nazývalo se tak stavení, kde bydlel se svojí rodinou obecní pastýř. Po zániku společné pastvy se obecní pastouška stala příbytkem obecních chudých a žebráků.
I Řečkovice měly svoji pastoušku. Stála pod sokolovnou v místech, kde silnice odbočuje z Vážného ulice na Horácké náměstí. Řečkovická rodačka Josefa Stejskalová, narozená v roce 1899, popisuje ve svých rukopisných pamětech pastoušku takto: „Ještě jednu atrakci jsme měli v Řečkovicích. Byla to obecní pastouška, kde bydleli nejchudší lidé. Tam se nezavíraly dveře na klíč. Nebylo co ukrást. Byly tam dvě místnosti v jednom malém domku. Jedna jakž takž ušla, měla alespoň dřevěnou podlahu a v síni ohnisko – sporák s otevřeným komínem, kde bylo v zimě zima, i když se topilo. Bydlel tam hrobař Herman, který se rád napil, když na to měl. Pil žitnou. Jednou se přehmátl a vypil bez zastávky půl litru petroleje a jen se otřepal a nic se mu nestalo. Ve druhé místnosti pastoušky bydlely pohromadě dvě rodiny s deseti dětmi. Za touto místností byla taková černá síň s dveřmi pobitými železem jako v nějaké pevnosti, která pro nás děti skrývala veliké tajemství. Její dveře byly vždy zavřené …“
Tato místnost, které se v Řečkovicích říkalo „šabala“, sloužila jako obecní vězení. Její název snad vznikl ze slova šatlava. Zavírali se zde krátkodobě místní občané za drobná provinění.
V pastoušce dlouhá léta bydlela také obecní porodní bába Marie Záleská.
V roce 1905 žil v pastoušce se svojí rodinou několikrát soudně trestaný pytlák Josef Kocourek, zvaný Tchoř. Narodil se v Řečkovicích v roce 1860. Se svým o devět let mladším bratrem Jindřichem v lese Baba mezi Ivanovicemi a Jinačovicemi zastřelili 13. ledna 1905 hajného Antonína Kučírka z Cinzendorfu (dnešní Česká). Za svůj čin byli bratři v červnu toho roku odsouzeni na 8 a 6 roků těžkého žaláře do věznice na Borech u Plzně. Osudnou tragédii dodnes připomíná na kopci Baba památníček Antonína Kučírka.
Zchátralé obecní stavení zaniklo krátce po druhé světové válce.
Ludmila Ulrichová
V nově zrekonstruované budově na ulici Terezy Novákové zahájilo před časem svoji činnost zařízení dlouhodobé lůžkové péče Vividus Medical. Požádali jsme ředitelku Mgr. Hanu Cahovou o rozhovor.
Paní ředitelko, můžete nám popsat, jaký typ péče poskytujete?
Jsem ráda, že se mě na to ptáte, protože spoustě lidí není úplně zřejmé, jakým jsme zařízením a pro koho jsme určeni. Lůžková péče má několik úrovní. Na prvním místě je akutní lůžko v nemocnici. Po akutním lůžku může, ale nemusí následovat léčebna dlouhodobě nemocných (LDN). Záleží na zdravotním stavu pacienta. Nakonec přichází na řadu ošetřovatelská péče, což jsme my. V LDN funguje nepřetržitá lékařská služba, u nás jsou lékaři přítomni ve všední dny. Stanovují postup léčení, průběžně vyhodnocují stav pacienta, upravují podávání léků a tak dále. Určují také, zda pacienta není třeba znovu přeložit na akutní lůžko, pokud se jeho zdravotní stav zhorší, nebo naopak rozhodnou o propuštění domů, případně přeložení do některého jiného zařízení, například domova důchodců, domova s pečovatelskou službou a podobně. Jednoduše řečeno, jsme poslední článek ve zdravotnické sféře, tedy na rozhraní mezi zdravotnickou a sociální oblastí.
Čím se může Vividus Medical pochlubit v oblasti vybavení a péče o pacienty?
Můžeme se určitě pochlubit vstřícným personálem, na který jsem hrozně pyšná. Máme zde úžasný kolektiv skvělých lidí. Naše děvčata to tady mají ráda, jsou zde spokojená, a to je podle mě velmi důležité. Protože když jsou spokojení zaměstnanci, jsou spokojení i pacienti. Pacient je u nás opravdu na prvním místě. Snažíme se, aby se mu dostávalo nejen kvalitní péče, ale i úcty a respektu. Co se týká vybavení, máme tady vše potřebné k tomu, abychom se mohli o pacienta dobře postarat. Pokoje jsou u nás dvoulůžkové nebo trojlůžkové. K pokoji patří sociální zařízení, lednice, televize a wifi připojení. Za důležité považujeme i kvalitní postele. Snažili jsme pořídit ty nejlepší, které český trh nabízí. Zmínit chci také bezplatné parkování přímo před budovou zdravotnického zařízení.
S jakými diagnózami k vám pacienti obvykle přicházejí?
Nejčastěji se jedná o pacienty po úrazech, například zlomenině krčku, po centrálních
mozkových příhodách, po infektech, na kompenzace cukrovky.
Máme zde i pacienty, kteří přicházejí z některého rehabilitačního centra, ale stále ještě
na tom nejsou tak, aby mohli být sami doma.
Jak probíhá výuka na ZŠ Horácké náměstí?
Základní škola Horácké náměstí nachází vedle tradičních metod výuky také inspiraci u alternativních směrů. Jedním z významných podnětů ovlivňujících způsob výuky na naší škole je daltonská výuka, respektive její principy, které podporují žáky v samostatnosti, spolupráci a vedou je k zodpovědnosti za vykonanou práci. Podobné znaky vykazuje také program „Začít spolu“, který je realizován v některých třídách prvního stupně. U žáků podporuje mimo jiné respektující přístup, otevřenou komunikaci, jejich aktivní zapojení do veškerých činností a také uvědomění si chyby a práci s ní. Vedle aktivity žáků hraje důležitou roli ve třídách s tímto programem také aktivní přístup rodičů. S tím souvisí i stále více se rozvíjející využívání metody FIE na naší škole, tedy nástroje, s jehož pomocí můžeme zlepšit své dovednosti, získávat a třídit informace, naučit se různé strategie, plánovat si život a ovlivnit své chování. Výše zmíněné principy se promítají do samotné výuky českého i cizího jazyka, matematiky a naukových předmětů na obou stupních naší školy. O tom, jak tyto principy fungují v praxi, se můžete více dozvědět na dnech otevřených dveří a na webových stránkách https://www.zshoracke.org/. Na našem YouTube kanále můžete zhlédnout videa z výuky pod názvem What´s up?! Horácké a na Facebooku „Horácké je otevřená škola“. Informace průběžně aktualizujeme.
Roman Růžička
Žákyně druhé třídy ZŠ Brno, Novoměstská 21 - Marie Anna Schmidtová - se zúčastnila soutěže MĚSTSKÁ POLICIE BRNO – EMPÍK NADĚLUJE a vyhrála 4. cenu ve své kategorii. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo na NOVÉ RADNICI města BRNA za přítomnosti ředitele MP Brno a primátorky města Brna.
Máme velkou radost z krásného výsledku naší žákyně!
GRATULUJEME! VEDENÍ ŠKOLY
ZŠ Brno, Novoměstská 21
Stejně jako předchozí roky i letos děti z naší Mateřské školy Novoměstská 1 navštívily Domov pro seniory na Podpěrové ulici. Babičky a dědečky potěšily vystoupením s veselými mikulášskými písničkami a tanečky. Společně si všichni zazpívali koledy. Pro všechny přítomné měly děti připravené drobné dárečky, které samy vyrobily. Úsměv na tváři babiček a dědečků ukázal, že se jim vystoupení líbilo.
Bc. Marie Jelínková, ředitelka MŠ
Druhou prosincovou sobotu 14. 12. 2019 jsme pořádali již po druhé „adventní sokolskou vycházku“. Ráno v 9.00 hodin jsme se sešli u sokolovny v počtu celkem 25 účastníků – 13 dospělých a 12 dětí. Letos jsme se vydali pěšky od sokolovny k řečkovickému nádraží, dále pokračovali k lesu a cestou do kopce kolem Soběšických rybníčků až do Soběšic. Odtud nás cesta vedla Soběšickou stezkou zpět do Řečkovic. Adventní čas nám zpříjemnil mírný sněhový poprašek, příjemné počasí a skvělá nálada účastníků. Po terénním výstupu do Soběšic jsme na okraji lesa našli krásný, sice listnatý, ale košatý stromek, který jsme společně nazdobili pro zvířátka, a to různými dobrotami - od jablíček přes mrkev až po kaštany, tak i děti donesly a nasypaly pod stromeček různá semínka. U stromečku jsme si pak společně zazpívali vánoční písně a koledy, vykouleli sněhuláka, udělali společnou fotku a vydali se na cestu zpět. Z kopce nám cesta příjemně ubíhala. Děti se zabavily zimními radovánkami – klouzáním a koulováním. Všichni jsme společně dorazili do cíle, tedy zpět k sokolovně. Zde jsme se rozloučili se slibem, že příští rok se zase v hojném počtu potkáme a vydáme se již na třetí ročník adventní sokolské vycházky.
Irena Zahrádková
Sokol Řečkovice
Letohrádek Mitrovských v Brně, 1. 2. – 26. 4. 2020, úterý – neděle 10.00 – 16.30
www.letohradekbrno.cz
Letohrádek Mitrovských představí unikátní výstavu v nové podobě. Po pěti letech se do Brna vrací doposud nejúspěšnější výstavní projekt za dobu opětovného zpřístupnění této kulturní památky v roce 2007.
Příběh korunovačního kompletu je navždy spojený s dějinami českého státu. Začal se psát společně s panovníkem Karlem IV., kdy byly ke svatováclavské koruně postupně přidávány další artefakty, které dnes tvoří základ svatovítského pokladu nevyčíslitelné hodnoty. V průběhu staletí se u moci střídali panovníci, kteří měli vliv nejenom na současnou podobu našeho státu, ale také klenotů samotných. U veřejnosti je málo známý fakt, že středověké klenoty (koruna, žezlo a jablko) byly používány při korunovacích českých králů počínaje Karlem IV. až do počátku 16. století a naposledy je s nimi vyobrazen císař Matyáš Habsburský. V průběhu třicetileté války se pak dvě jejich části dostaly natrvalo do Vídně, kde jsou uloženy a vystaveny dodnes. Nové renesanční kusy – žezlo a jablko – byly vyrobeny v letech 1533–1534 pro Ferdinanda I. Habsburského. Tenkrát šlo o celý komplet soukromých klenotů, z nichž se však koruna nedochovala. Jeho pravnuk Ferdinand II. si je pak vybral – nepochybně pro jejich krásu – za oficiální státní klenoty místo dosavadních prostých gotických. Svatováclavská koruna jejich oficiální součástí samozřejmě zůstala pro svůj historický i symbolický význam a obrovskou hodnotu. Tento pozměněný komplet pak používali i další panovníci, jejichž životní cesty budou na výstavě také představeny.
Kromě mistrovské repliky českých korunovačních klenotů a meče bude výjimečně možné vidět také s mistrovskou replikou středověkého žezla a jablka Karla IV. Svatováclavská koruna se tak pomyslně po několika stoletích setká na jednom místě jak v původním kompletu s korunovačním mečem, tak i s pozdějšími artefakty.
Příběhy vladařů a jejich osudy napříč pěti staletími budou návštěvníkům představeny formou informačních panelů a vyobrazení. K vybraným panovníkům budou doplněny exponáty ilustrující období jejich vlády (kopie zbraní, faksimile listin, makety pečetí, ukázku Řádu zlatého rouna, kopie slavnostních šatů Marie Terezie a korunovačního pláště Ferdinanda II., repliku Pražského Jezulátka atd.).
Ani dětští návštěvníci nezůstanou stranou. K vyzkoušení bude interaktivní královský trůn anebo koruny pro malé krále a královny.
Autorem znamenitých replik čtyř korunovačních klenotů je jeden z nejlepších českých a evropských zlatníků, legenda mezi šperkaři Jiří Urban, který zhotovil šperky např. pro anglickou královnu Alžbětu II., kříž pro papeže Jana Pavla II., repliku císařské koruny Svaté říše římské a nedávno také repliky cášské a lombardské koruny. Na mnohasethodinové realizaci zlatnických prací se podíleli také slovenští šperkaři – manželé Cepkovi. Detaily postupů výroby zachycuje doprovodné video.
Vstupné: 150 Kč / 120 Kč / 90 Kč / 80 Kč
Mgr. Petr Lukas