„Na naší radnici vždy vítězila slušnost“, shodují se nejdéle sloužící zastupitelé
Naše redakce se s koncem volebního období rozhodla krátce vyzpovídat dva nejdéle sloužící zastupitele naší čtvrti, kteří se po více než dvaceti letech rozhodli nekandidovat. Přečtěte si, v čem se podle Ivana Koláčného a Olivera Pospíšila například udělalo na řečkovické radnici nejvíce práce nebo kdy jim bylo v politice nejhůře.
Pánové, jak byste v jedné větě charakterizovali Řečkovice a Mokrou Horu?
Ivan Koláčný:
Nejkrásnější místo, které znám, kde prakticky celý život žiji a které je mým domovem.
Oliver Pospíšil:
Jako místo, kde by chtěl žít každý, kdo má všech pět pohromadě (úsměv).
V čem se podle vás za dobu vašeho působení na radnici udělalo nejvíce práce?
Ivan Koláčný:
V přeměně šedozelené spící městské části na severu Brna v pestré a atraktivní místo vyhledávané k bydlení. Zmizela stará Lachema, převzali a zvelebili jsme řečkovický zámek pro potřeby radnice a veřejnosti. Po letech letargie byly vzkříšeny k životu Vavřinecké hody. I díky naší podpoře máme v Řečkovicích jedno z nejprestižnějších gymnázií v ČR. Systematicky se staráme o bytové domy ve správě MČ a veřejnou zeleň. Díky schopnému vedení radnice získáváme finanční podporu pro revitalizaci sídlišť, pro rozvoj tělovýchovy a sportu.
Oliver Pospíšil:
Toho je docela hodně, ale na to nemáme prostor. Zdůraznil bych zlepšení stavu škol a školních hřišť. Regenerace obou našich panelových sídlišť pokračuje s každoroční jistotou. Abych se předvedl v sebeprezentaci, tak ještě jako náměstek primátora jsem se zasadil o dostavbu trvale rozestavěné samoobsluhy na Renčově, kde vznikl vcelku decentní bytový dům, který byl následně svěřen do správy městské části. Areál starého pivovaru se stal velmi oblíbeným přírodním amfiteátrem, kde to přes léto žije. Jak říkám, je toho hodně a práce v komunálu nikdy nekončí.
Kdy vám bylo nejhůře, a které okamžiky se vám naopak vybaví mezi nejpříjemnějšími?
Ivan Koláčný:
Nejhůře jsem se cítil v době své první kandidatury za tehdejší Hnutí za samosprávnou demokracii. Byl jsem nešťastný z neschopnosti obsadit vedení radnice při 40% zisku mandátů v zastupitelstvu. Na toto vítězství jsme tenkrát nebyli zcela připraveni. Následující spolupráce s KDU-ČSL však byla velmi dobrá. Za úspěch považuji zřízení a úspěšné dvacetileté vedení výstavní Galerie na radnici, stejně jako zpravodaje Řeč, jehož jsem byl řadu let šéfredaktorem. Přes odpor koalice se podařilo Moravanům v ZMČ ustanovit výbor pro národnostní menšiny, kde jsme postupně představili menšiny žijící v Brně a současně zavedli tradici přednášek o historii Moravy.
Oliver Pospíšil:
Pokud mám porovnat prostředí komunální politiky v naší městské části a na městě, tak je to jako rozdíl mezi říší květin a zvířat (úsměv). Nevybavuji si tady u nás okamžiky, které by se daly nazvat tak, že by mi bylo nejhůře. No a úplně nejlepší pocit mám vždycky, když se něco podaří a já jsem se o to zasloužil, třeba jen malým dílem. Před lety jsem navrhl, aby se nová ulička kousek od Billy pojmenovala po Járovi Cimrmanovi. Na slavnostní akt pojmenování ulice Járy Cimrmana se 11. 11. 2004 v 11 hodin sjelo velké množství lidí, novináři z celostátních médií, a hlavně – přijel Zdeněk Svěrák se svými kolegy z divadla. Klíčový byl kontakt na divadlo od Jiřího Mottla, mít Cimrmany na akci byl skutečně úžasný zážitek.