Josef Jelínek: Receptem na úspěch je komunikace s rodiči.
S úspěšným ředitelem ZŠ Novoměstská jsme nemohli začít rozhovor v jiném než sportovním duchu. Bývalého špičkového basketbalistu Josefa Jelínka jsme překvapili hned první otázkou ve sportovním slangu, a povedlo se nám ho rozesmát. Během příjemného povídání jsme se například dozvěděli, co dokáže jinak klidného a přátelského ředitele rozzlobit k nepoznání nebo v čem se škola podobá sportovnímu klubu.
Pane Jelínku, v pozici ředitele základní školy svůj zápas prohráváte či vyhráváte?
Když jsem před dvěma lety vstoupil do zápasu, prohrávali jsme o tři branky. Dal jsem si smělý cíl, že do konce mého šestiletého funkčního období skóre vyrovnáme. A to se nám podařilo už nyní, z čehož mám obrovskou radost. Za dva roky jsme dokázali přivést do našich tříd téměř o 100 % více žáků, než byl jejich počet při mém nástupu. Na vavřínech ale neusínáme, chceme zápas otočit a vyhrát (úsměv).
Je možné najít nějaké porovnání mezi životem profesionálního sportovce a prací ředitele základní školy?
Jako sportovec se musíte řídit pokyny trenéra, trenér pak naslouchá manažerovi. Pozici ředitele bych přirovnal k trénování týmu složeného ze zaměstnanců školy, s tím, že manažerem nade mnou je městská část. Pro práci ředitele jsou samozřejmostí týmovost a férovost, tedy typické sportovní hodnoty, které musí být základem každé správně fungující společnosti.
V čem myslíte, že jste vaši školu změnil nevíce?
Naši školu bych před dvěma lety přirovnal k dobré restauraci se špatně zvoleným jídelním lístkem. Dobrá lokalita, kvalitní a konsolidovaný personál, ale rodiče s dětmi k nám příliš nechtěli. Výrazně jsme proto zapracovali na komunikaci s rodiči a zeptali se jich, co máme začít vařit. Pak už jen stačilo upravit jídelníček. Pokud se některému z našich žáků zdá něco v nepořádku, jsme pro rodiče kdykoliv otevření pro diskuzi. To považuji za základ našeho dosavadního úspěchu.
Jak se ke změnám v komunikaci postavili rodiče dětí?
Bezvadně, byl to ten nejlepší tah, který jsme mohli udělat. Jako příklad bych uvedl situaci, kdy jsme potřebovali vystěhovat prostory školy kvůli stavebním úpravám. Zeptali jsme se rodičů, zda nám nepomohou se stěhováním, protože bychom rádi ušetřené peníze za stěhování investovali do nových tabulí. Přišlo jich kolem padesáti, což byl pro nás důkaz, že jdeme správnou cestou. Budujeme komunitu.
Na co se mohou vaše děti a jejich rodiče těšit v příštích letech?
Pokud chceme během šesti let náš zápas otočit a vyhrát, potřebujeme se zaměřit také na zkvalitnění výuky druhého stupně. Plánujeme vydat se cestou kombinace sportu a cizích jazyků. Rád přidám své poznatky profesionálního sportovce či zkušenosti z mého doučování angličtiny v Itálii či ve Španělsku. V současné době rozhoduje o budoucí škole pro své dítě rodič, spádovost je sekundární. A tak je to správně. Pokud budeme i nadále kvalitně komunikovat s rodiči, počty našich žáků budou růst. O tom jsem přesvědčený.
Prozraďte nám, musí ředitel základní školy pracovat také o prázdninách?
Nemusí, ale intenzivně pracuje (úsměv). Každé léto předěláváme školu, modernizujeme prostory. Jako člověk s technickým vzděláním chci mít o všem přehled, takže jsem v zápřahu. V prvním roce mého působení jsme na škole během prázdnin kompletně zrekonstruovali sprchy a toalety, ve druhém pak zmodernizovali část výukových prostor. Díky podpoře řečkovické radnice můžeme investovat do zkvalitňování školy každý rok, za což musím moc poděkovat především starostovi Marku Viskotovi, který byl od začátku nakloněný všem mým smělým plánům.
Co vás jako ředitele dokáže nejvíce naštvat a rozzlobit?
Je to jednoduché. Nejvíce mne rozzlobí, když dítě trpí nedostatkem pohybu. Velmi často se to totiž projevuje nejen na jeho tělesné konstituci, ale také na jeho povaze či sebedůvěře. Lze to přitom velmi jednoduše řešit a dítěti pomoci. U nás na škole tomuto problému přikládáme velkou váhu a věnujeme se všem dětem tak, abychom jim život po fyzické stránce co nejvíce usnadnili. Začínáme už zápisem, který jsme okořenili sportovními dovednostmi. Každoročně se snižuje počet omluvenek na tělesnou výchovu, na to jsem určitě hrdý.
Martin Otčenášek