V prázdninovém vydání Řeči jsem se věnovala publikaci “Řečkovice, náš domov”, která pojednává o historii Řečkovic a kterou sepsala naše bývalá spoluobčanka Vojtěška Matyášová. Knížka vyšla roku 1935. Skončila jsem u třicetileté války a nyní budu pokračovat historií řečkovické školy, protože to je téma na září jako dělané. Stejně jako minule vycházím jen ze slov a poznatků Vojtěšky Matyášové.

Zmínky o existenci řečkovické školy v husitském období nebyly nalezeny, dá se však předpokládat, že tak jako v jiných moravských městech i v Řečkovicích byly zakládány školy při sborech. Tím spíš, že řečkovický kostel se svými bratrskými bohoslužbami byl vyhlášený a sjížděli se sem měšťané z celého Brna. Po třicetileté válce zde škola nebyla. Později existují zmínky o škole na zámku.

Roku 1800 byla zřízena jednotřídní škola na Palackého náměstí. Autorka popisuje vybavení třídy: 10 dlouhých lavic, tabule, stůl a skříň. Školu navštěvovali i žáci z okolních obcí. Kolem roku 1840 to bylo 60 dětí. Pravidelná docházka to však nebyla, některé děti musely do školy chodit až 5 km, takže v případě špatného počasí nepřišly. Stejně tak v období prací v hospodářství. Žáci za své vzdělávání platili, poplatek si vybíral učitel osobně, vždy v sobotu (sobotáles). Mimo peníze dostával i dřevo na topení, pivo a jiné naturálie.
Od roku 1873 fungovala škola v Komenského ulici (dnes Hapalova). Původně dvoutřídní škola se postupem let rozšiřovala, bývala často přeplněná, situace byla řešena roku 1907 zakoupením stavebního místa a následnou výstavbou nové školní budovy rovněž v Komenského ulici. Vyučování zde bylo zahájeno v září 1908. Počet žáků se měnil podle počtu přiškolených obcí. Původně řečkovickou školu navštěvovaly i děti z Mokré Hory, Jehnic, Ořešína, Ivanovic a Medlánek, které se postupně odloučily.
Roku 1919 byla v téže budově otevřena měšťanská škola, chlapecká i dívčí. Do první třídy bylo zapsáno 77 chlapců a 74 dívek. Rozděleni byli do tří tříd. Měšťanská škola zde byla od počátku plánována pouze jako dočasné řešení, které se nakonec protáhlo a nová budova měšťanské školy byla v Řečkovicích postavena až o 16 let později. A právě k slavnostnímu zahájení školního roku 1935/1936 v nové budově měšťanské školy sepsala Vojtěška Matyášová publikaci, ze které čerpám.
Neuvěřitelně zní příběh řečkovického učitele Josefa Horáka, který si stěžoval u císaře Josefa ll., jenž se toho času nacházel na vojenském cvičení u Tuřan, že byl neoprávněně propuštěn po šestnáctileté službě. Po přešetření stížnosti se však zjistilo, že propuštění bylo naprosto v pořádku, učitel Horák neuměl německy, neuměl psát a ani počítat!

Tolik ke školství, autorka se dále věnuje tématu roboty, popisuje původní povinnosti řečkovických poddaných a oslavuje zrušení roboty slovy: “Z otroka se stal občan s důstojností lidskou.”

Jedna kapitolka je věnována starostovi Antonínu Oskaru Schindlerovi. Ten působil na řečkovickém panství v samém počátku 20. století. Byl to polský šlechtic, Němec, velkostatkář. Mezi řádky můžeme vyčíst, že Matyášové k srdci rozhodně nepřirostl. S poddanými dle ní nediskutoval, vládl tvrdě dle svého, lid se prý marně dovolával svých práv. V obecních volbách roku 1905 odstoupil, následně se odstěhoval do Maďarska.

Zajímavá je část věnovaná turistice v okolí Řečkovic. To se stalo pro mnohé obyvatele Brna příjemným cílem nedělních a svátečních výletů. Hlavně po roce 1925, kdy byla dostavěna elektrická pouliční dráha z Králova Pole. Autorka doslova píše: “Od konečné stanice valí se každého nedělního a svátečního rána proudy výletníků a turistů všemi směry.” A lidé vyráželi opravdu na všechny strany, do České, Rozdrojovic, na hrad Veveří a dále až do Veverské Bítýšky, či přes Mokrou Horu do Soběšic a Vranova nebo do Lelekovic a dále na Babí lom. Trasy vedly také do Blanska a k jeskyním Moravského krasu. Ostatně dnešní turisté chodí ve šlépějích svých předchůdců úplně stejně.

To jsou hlavní témata, kterým se Vojtěška Matyášová ve své publikaci věnovala. Něco působí trochu úsměvně a jako z jiného světa, spousta věcí, co řešili tehdejší řečkovičtí, je však i dnes podobná.

Mgr. Dana Malíková