Po skončení první světové války a vzniku Československé republiky se začaly ve městech a obcích budovat pomníky na památku obětí války.
V Řečkovicích byly postaveny dva památníky, oba z dílny řečkovického rodáka, kamenického mistra a sochaře Eduarda Černohlávka. První z nich byl slavnostně odhalen za velké účasti občanů v roce 1921 v nově založeném parku u kostela. Tvořil desku se jmény šedesáti padlých řečkovických občanů, zasazenou do kamenné architektury se dvěma sloupy a trojúhelníkovým tympanonem. Při osvobozovacích bojích druhé světové války v dubnu 1945 byl pomník zničený a později nahrazený památníkem novým, doplněným o jména obětí druhé světové války.
Dalším dílem sochaře Černohlávka, které věnoval rodným Řečkovicím, byla socha nazvaná Osvobozené vlasti. Na odstupňovaném válcovém podstavci se nacházela socha dívky přidržující na vzhůru rozpřažených rukách sokola s rozepjatými křídly. Nápis Osvobozené vlasti a státní znak na podstavci byly zhotoveny z bronzu. Památník byl, podle dostupných pramenů, odhalen v r. 1926 na prostranství před domem v sousedství dnešní cukrárny Větrník. Původně zde stála od r. 1736 socha sv. Jana Nepomuckého, v roce 1921 přenesená na nynější místo u kostela.
Po nástupu nacistické okupace řečkovičtí občané pomník Osvobozené vlasti rozebrali a ukryli tak dobře, že pozdější pátrání po jejím osudu bylo dlouhá léta neúspěšné. Až v nedávné době se vyskytla informace, že torzo sochy se nachází na soukromém pozemku pracovníka, který se v osmdesátých letech uplynulého století podílel na budování nákupního střediska Vysočina na Horáckém náměstí. Právě tam bagr narazil na torzo sochy. Tím se potvrdily vzpomínky pamětníků, že socha byla ukryta v křovinách sokolského hřiště, které bohužel muselo ustoupit výstavbě nového areálu.
Zásluhou výše zmíněného pracovníka torzo sochy neskončilo na skládce a dochovalo se do dnešních dnů. V Řečkovicích je ale nenajdete.
Ludmila Ulrichová
