V únorovém čísle zpravodaje ŘEČ se čtenářům představí člen zastupitelstva naší městské části prof. Ing. Vladislav Musil, CSc., který byl zastupitelstvem současně zvolen do funkce radního a je též předsedou komise kultury.
1. Pane profesore, jste člen ZMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, jste členem RMČ a předsedou Komise Kultury. Byl jste zvolen za Hnutí ANO. Co Vás přimělo ke vstupu do komunální politiky?
Za hnutí ANO jsem se rozhodl kandidovat pro dlouhodobě podceňované a neřešené problémy ve společnosti, jmenovitě ve školství, kde si myslím, že situaci trochu rozumím. K rozhodnutí jsem se dostal oklikou, když jsme vedli s přáteli diskuse a skoro každý věděl, jak by politika měla vypadat.
V devadesátých letech z fakulty odešlo do průmyslu mnoho mladých kolegů a nyní pracně řešíme mezigenerační výměnu, protože učitelé středního věku chybí. Navíc namísto očekávané výuky píší učitelé žádosti o grantové projekty, píší do impaktovaných časopisů, vytváří stohy písemností, a výsledek není ani přesvědčivý, ani většinu kolegů neuspokojuje. Není mi lhostejný způsob výuky, chci, aby práce, kterou dělám, fungovala systémově. Moji učitelé měli systémový pohled na svět – myslím, že jsem si to odnesl, neustále se jako oni snažím věci zařazovat, nechci je vidět izolovaně.
Na základním a středním stupni školství jsme se ocitli v atomizovaném prostředí, izolovaném světě jednotlivých předmětů, chybí nám schopnost vidět věci a procesy v souvislostech. Výsledky vidíme čám dál více na vysokých školách. Příklon k „moderním praktikám“ v širokém slova smyslu mi připadá s hlediska sociologického fascinující, ale z hlediska techniků je to téměř tragédie.
Hnutí ANO mě oslovilo, zda chci pomáhat alespoň tam, kde žiji, podílet se na šanci změnit alespoň něco k lepšímu. I v nejlepším případě vše nejde hned, ale ve spolupráci se mnohé podaří.
S organizační prací mám určité zkušenosti, 15 let jsem byl tajemníkem katedry a 16 let jejím vedoucím, takže co se týče rozpočtu, výběrových řízení a Zákoníku práce a dalších zákonů ledacos vím. Tyto věci jsou obdobné i v samosprávě, takže tyto zkušenosti mohu uplatnit.
Jsem zastupitelem teprve první funkční období, takže se především učím, ale členství v Radě městské části mi dává možnost sledovat dění v naší městské části zblízka a podílet se na jejím rozvoji. Jednání zastupitelstva městské části se bezprostředně týká záležitostí z našeho nejbližšího okolí.
2. Jako u člověka s nejvyšší pedagogickou hodností v oblasti technických věd, bych u Vás očekával poněkud jiné zaměření v samosprávě. Proč tedy právě Komise kultury?
Ke kultuře jsem měl spíše pasivní vztah, jako konzument, s výjimkou fotografie, kterou se zabývám od dětství, ale systematicky jsem ji nestudoval. Digitální doba bohužel způsobila, že fotografiíí je vcelku nadbytek a že již nejsou tak obdivovanou dovedností. Zkušenost s fotografií mi pomáha práce v komisi, kdy se ukázala platnost úsloví, že žádné začátky nejsou jednoduché a kulturní práce vyžaduje dostatek chutí a vytrvalosti. Takže to možná ani taková náhoda není.
3. Každého člena nového ZMČ se tážeme na jeho curriculum vitae. Můžete nám z něho něco prozradit? Tedy z odborného i rodinného?
Celý svůj profesní život se zabývám elektronikou, nejprve v Metře Blansko a v EJF (nyní ABB), a potom na Vysokém učení technickém v Brně na Katedře mikroelektroniky.
V Řečkovicích bydlím od roku 1986. V rodině jsme ve tříčlenném složení, mám jednoho syna. Před časem mi bylo šedesát. Bohužel. Hodně bych toho chtěl ještě zvládnout, ale jistý předěl to přece jen je. Trochu bilancuji a přemýšlím, jak nasměrovat energii dál. Musím si racionálně vybrat, co budu, musím a chci dělat. Kromě zaměstnání mi mnoho času nezbývá. Potom nějaké práce v domě. Jeden můj kolega říká, že majitel nemovitosti ani nemusí mít jiné ošacení než montérky. Tiše závidím mladším kolegům, že najdou čas zajet na měsíc do Himalájí, nebo každý den jezdit na kole.
4. Splnil první rok Vaší práce v samosprávě Vaše představy?
Cítím, že v zastupitelstvu naší městské části a na radnici vládne přátelská atmosféra. Jednání jsou věcná, myslím, že všichni členové naší samosprávy hledají při rozhodování rozumná a přijatelná řešení. Na rozdíl od komunální politiky se směrem od zdola nahoru zdá, že ve vyšších patrech politiky panuje jiná situace. V technice jsme se již naučili poznatky zařazovat a neustále rozlišovat informace a procesy z hlediska jejich obecnosti, specifičnosti, podřízenosti, konstantnosti, proměnlivosti a také z hlediska jejich místa na časové ose. Jinak je tomu v tzv. velké politice, jsme zahlceni různorodými, často protichůdnými informacemi, a na systémové pojetí není ani nakročeno, pravděpodobně o to není ani zájem. Převládá analytický směr poznání nad syntetickým a především extrapolace dílčích poznatků a konceptů v čase i v prostoru (do budoucnosti i do jiných kulturních okruhů). Situace kolem solární energie nebo palmového oleje je toho myslím dobrým příkladem. S tím ovšem na komunální úrovni nic nesvedeme.
5. Jaké máte plány do dalších let v čele Kulturní komise? Chystáte něco nového?
Funkce předsedy Komise kultury působí sice jako role velká a vznešená, jak mi blahopřál přítel Řečkovic a Mokré Hory pan Mgr. Milan Klapetek, ale je to hodně o práci. Práce mě těší, protože má smysl a jsou vidět její výsledky.
Komise kultury má v tomto funkčním období výrazně změněné obsazení, takže se všichni učíme a navazujeme na naše předchůdce. Opakovaný zájem umělců vystavovat v naší galerii je pro nás vyznamenáním a snad i dokladem, že svoji práci děláme dobře. Přivítáme samozřejmě jakékoliv náměty a rady, které nám napoví, kudy by měla naše komise ve všech ohledech ubírat.
Něco úplně nového zatím nechystáme, kromě obrazů a fotografií plánujeme na prosinec vánoční výstavu spojenou s knižními ilustracemi pro děti.
Vladislava Musila se ptal Ivan Koláčný