Martin Kos již více jak 20 let provozuje v Brně prodejní automaty na kávu a cukrovinky. V době, kdy přišla koronavirová omezení a bylo nařízeno nosit roušky, dostal nápad použít jeden z nevyužitých automatů k distribuci roušek pro ty, kteří je nemají k dispozici. S Martinem se spolu dobře známe z řečkovického Orla, jehož je členem. Položil jsem mu několik otázek, abyste se dozvěděli více o tom, jak se takový nápad zrodil, a také, jak se rouškomat dostal do Řečkovic.
1. Martine, ty jsi byl jeden z prvních v ČR, kdo s nápadem na rouškomat přišel. Byl to tvůj nápad, nebo ses někde inspiroval? A jak takový nápad vlastně vzniká?
Jak jsi zmínil, provozováním prodejních automatů se věnuji už 21. rokem. Letos v březnu se nám díky pandemii nového koronaviru během několika dní otočil život naruby, a museli jsme zůstat doma v karanténě. Po několika dnech se k tomu připojilo nařízení nosit roušky. Spousta lidí v tu chvíli řešila, kde roušky pořídit. Já jsem člověk aktivní a po pár dnech doma, kdy jsem se nemohl věnovat své práci, jsem začal mít dlouhou chvíli a potřeboval něco dělat. Lidé si začali navzájem pomáhat, každý podle vlastních možností. Já jsem proto začal přemýšlet, jak bych mohl také přispět. Díky své dlouholeté praxi jsem věděl, že se v automatech prodává téměř cokoli: od cukrovinek, baget, sladkostí a nápojů přes vonné svíčky až po tkaničky nebo drobné doplňky sportovcům. Tak jsem si řekl, že musím vyzkoušet, jestli by se tam daly také nabízet roušky. Vzal jsem doma roušku, sedl do auta a zajel na firmu. Měl jsem tam jeden automat, který se stahoval z provozu. Upravil jsem u něj výdej na velikost roušky, namačkal kód prodeje a čekal, jestli rouška automatem projde. A ona vypadla! Poté jsem vše ještě několikrát zopakoval, abych se ujistil, že to opravdu funguje. Rouškomat byl na světě. V té chvíli jsem začal přemýšlet, kde rouškomat umístím. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl pomoci nejdříve lidem ve svém sousedství, což jsou pro mě Řečkovice, spojil jsem se s kamarádem Petrem Lesenským, kterého napadlo kontaktovat zástupce radnice. Po pár minutách mi zavolal starosta, že obec pomůže a automat umístíme na radnici. Měl jsem z toho velikou radost. Od té chvíle mi skončila domácí nuda (smích) a začal jsem se tomuto projektu věnovat naplno.
2. Do rouškomatu nejprve dodávaly roušky dobrovolné švadleny a široká veřejnost, to se ale po pár dnech změnilo. Proč to tak bylo?
O rouškomat byl hned od prvního spuštění obrovský zájem, což mě velmi těšilo. Mohl jsem pomáhat a dělat něco, co lidé opravdu využijí. Jenže radost netrvala dlouho. Dobrovolné švadleny, které pomáhaly a šily roušky doma, neměly dostatečnou kapacitu, a roušek se tak nedostávalo všem potřebným. Když jsem viděl před radnici stát fronty lidí, kteří čekali na roušku a na které se nakonec třeba ani nedostalo, nebo čekali dlouhé hodiny, než další roušky dorazí, řekl jsem si, že prázdný rouškomat přece nemá žádný smysl, nikomu nepomůže. Už v tu chvíli mi bylo jasné, že až vyřešíme dostatečné zásobení rouškami, jeden rouškomat stačit nebude, budou potřeba i další, aby lidé zbytečně nestáli takové fronty. Začal jsem přemýšlet, jak tuhle situaci vyřešit. Hned druhý den mě napadlo oslovit kamaráda Martina Roupce, který vlastní firmu JERSEY 53. Tato firma za normálního provozu vyrábí sportovní oblečení a dresy. Zavolal jsem mu a zeptal se ho, zda by nám s tímto projektem pomohl. Martin mi řekl, že momentálně v šicí dílně kapacitu mají a roušky zrovna šijí pro jednoho zákazníka a že se mi pokusí vyjít vstříc. Hned jsem vyrazil pro první vzorky. Bylo potřeba roušky vyzkoušet a vymyslet, jak je zabalit, aby z automatu vždy vypadly. Nakonec jsme se domluvili na spolupráci, a dokonce i na přednostních dodávkách do našeho automatu. O roušky byl zájem, dodávku jsme měli vyřešenou, a tak jsem začal hledat místo pro druhý rouškomat. To se nakonec našlo v nákupním středisku Vysočina vedle restaurace Favorit. Dalo nám to nějaké úsilí, ale myslím, že se nám povedlo dostat roušky mezi všechny občany Řečkovic, za což jsem rád.
3. Máš nějakou veselou příhodu, která se váže k spuštění rouškomatů?
Když jsme přijeli na sklad pro druhý automat, tak zničehonic nefungoval. Při hledání důvodu jsem celý automat rozebral, abych nakonec zjistil, že příčinou je úplně banální věc. Prostě byl vypadlý konektor u napájecí šňůry v místě připojení do automatu. V tu chvíli jsem byl naštvaný, ale teď se tím už bavím.
4. Někoho by mohlo napadnout, že je to dobrý obchodní záměr a že se z Tebe během rouškové krize stal nejbohatší člověk v Řečkovicích. Jak to tedy je?
Hned od začátku jsem si řekl, že je to charitativní projekt a nechci na tom vydělávat. Cena roušky jde na pokrytí nákladů výroby. Za cenu, jakou ji nakoupím, ji také nabízím v rouškomatu. Beru to tak, že odběrem tímto způsobem pomáháme lokální firmě, která normálně vyrábí sportovní dresy a oblečení, k překonání nelehkých časů.
Děkuji za rozhovor a jsem rád, že takové dobrosrdečné lidi máme i u nás v Řečkovicích. Ať se Ti daří.
Rozhovor vedl Petr Bořecký, zastupitel MČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora