Pana Bartoňka jsem poznal při své práci ve Výboru řečkovického Sokola. Jak se říká – byl sokol tělem i duší. Málokdo věnoval tomuto spolku tolik času a energie. Bez jeho nezištné a obětavé práce se neobešla téměř žádná významnější událost. Kdykoliv bylo potřeba něco zařídit nebo vyřešit nějaký problém, většinou to končilo větou: „Zavolejte k Bartoňkům…“ A pan Bartoněk vždy ochotně šel a udělal, co bylo třeba.
Mám na něj však ještě silnější vzpomínky.
Píše se rok 1992 a máme první setkání budoucích stárků na obnovených Řečkovických hodech. Pan Bartoněk je chlap jako hora (jak taky ne, když je to aktivní sokol – „těžkoatlet“). Svým širokým úsměvem a nakažlivým nadšením k pořádání čehokoliv si nás okamžitě získal.
Toto setkání odstartovalo sled událostí, které jsme my ani on sám asi nečekali. Dokázal totiž dát dohromady partu mladých lidí, se kterými nerozlučně spojil zbytek svého života. A zdaleka nešlo jenom o hody. Přidaly se společné výlety, Mikulášská besídka, plesy a mnoho dalších událostí.
Stal se duchovním otcem spolku, který si dodnes říká Řečkovická třináctka. Zasloužil se tak nepřímo o to, že mnozí aktéři si zde našli své životní partnery, vychovávají dnes své děti – a děti svých dětí – a budují tak novou generaci.
Po 30 let každoročně vezl máju z Mokré Hory až do pivovaru, řídil její stavění, vedl průvod krojovaných do hodového areálu, aby v neděli po hodech skončil se stárky ve sklípku při družné zábavě.
Díky jeho dlouholeté přítomnosti jsme se od něj naučili mnohému - jak být cílevědomí, ochotní pomoci, udělat něco pro druhé, zajímat se o život kolem nás, ale také nebát se říci svůj názor a spoustu dalších užitečných věcí.
Víc už toho nestihnul. V pondělí 18. října nás navždy opustil. Je teď na nás, abychom v jeho práci a nadšení pokračovali.
Loučíme se s řečkovickou legendou - člověkem, který zůstane uložený hluboko v našich srdcích.
Vždy po hodech se mu pravidelně dostávalo té pocty, že jsme ho my, stárci, vynesli na ramenou ven z areálu. V den jeho pohřbu jsme mu tuto poctu mohli prokázat naposledy.
„Pane Bartoňku, děkujeme za všechno, co jsme s Vámi prožili, co jste nás naučil a co jste nám předal.“
Za Sokol Řečkovice a Řečkovickou třináctku
Marek Gut