Školní družina při ZŠ Novoměstská pořádala 10. 11. 2021 takovýto průvod při každoroční příležitosti, kdy 11. 11. slavíme svátek sv. Martina. Kdo tento světec byl a proč se tradičně konají zajímavé zvyky, bych nechala teologům, historikům a odborníkům na lidovou tradici.

Dovoluji si podívat se na akci očima jedné z maminek, která doprovázela své dvě děti: školáčka a předškoláčka.
O této akci jsme se dozvěděli s dobrým měsíčním předstihem, a kdo (sami s radostí, že je akce pro děti) hned jim i oznámil, nejspíš musel často krotit jejich natěšenost a spoustu otázek k tomu, typu: "Kdo – Co – Proč – Kde – Kdy – Jak...?" Jistě, že děti zajímal "ten pán", svatý Martin, ale jak se při nějaké akci zmíní, že tam bude i živé zvířátko, natož opravdový a asi bílý kůň..., o to se těší víc.
Dočkali jsme se.
Všichni, kdo mohli, jsme se setkali před budovou naší školy a společně v průvodu vyrazili do Zamilovaného hájku. Děti byly ve svém živlu: objevilo se všechno možné, co jen svítí. Od tradičních lampiónů s poctivou svíčkou až k nejvíce praktickým čelovkám, a pokud někdo neměl nic, nevadilo, světýlek bylo dost a všem svítila na cestu, to vám byl ale dlouhý průvod! Chvílemi jsme v té tmě vypadali spíš jako světlušky.
V hájku děti a my v pozadí utvořili obrovský kruh. Nejprve nás z jeho středu paní vychovatelky z družiny všechny přivítaly, potom jsme si společně zazpívali pár písniček. Doprovod na flétničku nás hezky vedl, mnohé děti měly vše natrénováno už ze školy, my rodiče něco znali, něco ne, kdo chtěl, zpíval a nechal se i zpěvem unést natolik, že neplánovaně vznikal i dvojhlas i trojhlas... Potom nám šikovné starší děti předvedly scénku ze života sv. Martina. Opravdu statečné před tolika páry očí, co jsme je bedlivě sledovali.
A bum! Všechny děti vypnuly vnímání, když se odkudsi ozvalo: "Už jede, sv. Martin, už jede!" Dupot kopyt nás všechny objel dokola, s velkou opatrností přes utvořený koridor vstoupil doprostřed našeho kruhu nádherný, očima dětí obrovský kůň a na něm sv. Martin v rytířské zbroji a velkém plášti, to byla krása! Ale od dětí hned i zklamání: "Jak to, že není bílý?", zvolaly ty průbojnější. Přes znepokojené štěbetání ohledně barvy jsem jen zachytila od sv. Martina zdůvodnění, že je bláto, až nasněží, bude i kůň bílý. To by šlo, to dá rozum, děti vysvětlení přijaly, a nevím nevím, nakolik vnímaly Poselství sv. Martina, který nám jej důstojně četl z velké listiny. Spíš jsem vnímala, že na velmi způsobně se chovajícím koni mohly oči nechat a dost těžko bylo děti oddalovat od zadních nohou, kdyby náhodou ... Ale děti na nějaké "kdyby" většinou nemyslí, tak se kruh kolem koně s jezdcem zužoval a zužoval. Láska nezná meze. A už děti začaly nosit mrkev nebo nějaké to jablko. S dovolením jej mohly přímo z ruky krasavci i nabídnout, chutnalo mu.
Děti měly dovoleno i pohlazení a my rodiče, přesto, že myslím, všichni koníčky milujeme a pohled do jejich ušlechtilých očí nám pohladí duši..., jsme spíš měli na mysli tu bezpečnost, aby se nikomu nic nestalo a v respektu se opět vytvořil bezpečný odstup.
Potom se s námi sv. Martin rozloučil, koník uměl i zasalutovat a půvabně koridorem vycouvat, takže toto vidět na živo, zůstaly dětem pusinky i otevřené, a my velcí ocenili potleskem, děti se přidaly. Potom se s námi rozloučily i paní vychovatelky a šli jsme společně v průvodu ven z hájku domů a věřím, že ten večer všechny děti usínaly s příjemnou únavou a nadějí, že stejně sv. Martin projede Řečkovicemi znovu, a tentokrát na bílém koni.

Nohelová Jaroslava