Jednoho podzimního večera mi kamarád připomenul, že 2. 1. 2022 to bude 600 let od vypálení Řečkovic husitskými vojsky. Ptal se, zda neuděláme nějakou připomínku, třeba oheň se skauty nebo stručné sdělení v kostele apod. Jak jste si asi všimli, žádná připomínka se nekonala. Ale to neznamená, že k tomuto výročí nic nechystáme. Jen to bude trochu větší než jednodenní akce a bude to součástí naučné stezky, která bude provázet skvělý PaRo projekt Petra Bořeckého – Zamilovaný hájek budoucím generacím. Bitva ale musí být připomenuta tematicky přímo v zimě. Tedy skoro přesně těch 600 let po vypálení. Pokusím se proto v těchto řádcích shrnout události, které jsem probíral s Pepim Šlesingerem – nadšencem do historie a oním kamarádem, jenž je zmiňován na prvním řádku.
Psal se rok 1421, v Českém království vládl Zikmund Lucemburský. Nevládl ale nijak přesvědčivě, protože sněm šlechty v Čáslavi jej jako svého krále neuznal. Nicméně moravská část šlechty jej jako krále brala. Tím více jej mělo za svého krále Brno. To bylo tehdy baštou katolíků.
Přesto se část brněnské šlechty 11. listopadu 1421 zapsala k Husovu učení. Na bázi těchto událostí vznikaly později pověsti o zazděném radním. Ten, jakožto husita, měl spolu s několika dalšími za úkol obelstít své spoluobčany a otevřít brány husitským vojskům. Lest však byla vyzrazena a hlavu radního pro výstrahu nabodli na hrot u staré radnice. Podle ní pak vytesali hlavu z kamene a zazdili ji (doposud hledí jeho oči do Mečové ulice). Některé zdroje tvrdí, že onen radní byl příbuzný spolumajitele Řečkovic. Oba se totiž jmenovali Házové z Černovic. Nutno doplnit, že ten řečkovický byl přesvědčený katolík. A aby toho nebylo málo, další z Házů, spolumajitelů Řečkovického panství, bojoval v Zikmundově vojsku u Vyšehradu, a tam při porážce padl.
Stále ještě v listopadu 1421 se v Brně sešla brněnská husitská šlechta se Zikmundem, aby sjednali mír. Jenže Zikmund během schůzky nařídil obklíčit všechny vchody a donutil šlechtice, aby se vzdali Husova učení. Když husitští představitelé viděli přesilu a obsazené vchody, nenechali se pochopitelně zabít a vzdali se kalicha. Zikmund byl spokojen a odjel bojovat k Havlíčkovu (tehdy Německému) Brodu.
Pokoření husité vyzvali okolní husitskou šlechtu, aby se s nimi spojili a dobyli katolické Brno. Významné pomoci se jim dostalo od pánů z Boskovic a Černé Hory. Černohorští husité 2. 1. 1422 vtrhli do Řečkovic. Tehdejší tvrz byla dřevěná. Není jisté, kde stála, ale je pravděpodobné, že mezi ulicemi Ovčírna a nynější radnicí (dokonce byly při stavbách kolem řeznictví pana Strejčka odhaleny relikty kamenného zdiva, ale nebyla prokázána jejich souvislost s touto tvrzí). Dřevěnou tvrz a její okolí husité důsledně vypálili. Zajali správce tvrze Benedu i s jeho ženou a nechali je uvěznit na hradě v Černé Hoře. Po vypálení Řečkovic odjeli rabovat Královo Pole. Další tvrz, o které se již píše v historických pramenech, vznikla už na místě nynější radnice. Celé husitské tažení k Brnu bylo nakonec neúspěšné, a když se husité dozvěděli, že koncem ledna má přijet Zikmund zpět, od dobývání upustili.
O celém tažení se dozvěděl olomoucký biskup a velký bojovník Jan Železný. Jeho jméno prý vzniklo díky tomu, že chodil neustále v brnění. Ten vytáhl proti černohorským pánům a za použití tehdy prý nevídaných dobývacích zbraní (asi děl) útočil na hradby Černé Hory. Donutil tak kapitulovat Vaňka Černohorského a další husitskou šlechtu, která byla nucena opustit bojiště.
Poslední zajímavost, kterou zmíním, je že Vaňkův vnuk Protasius se roku 1457 stal následníkem Jana Železného, tedy olomouckým biskupem. Podle něj pojmenoval pivovar Černá Hora svoji světlou výčepní desítku, kterou šlo donedávna pořídit v pivovarské prodejně. Ta se nacházela kousek pod bývalou řečkovickou tvrzí naproti řečkovickému nádraží a byla nedávno uzavřena…
Jiří Libus
Popis k obrázku: Takto si představoval bitvu husitů malíř Adolf Liebscher
