Osudy příslušníků parašutistických výsadků během druhé světové války patří mezi ty nejzajímavější, i když většinou s tragickým koncem. Ne všechny osudy výsadkářů jsou však tak známé jako např. u Kubiše a Gabčíka, kteří provedli 27. května 1942 útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Výsadek Silver B ve složení rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škacha byl po letu z Británie vysazen v okupovaném Protektorátu Čechy a Morava v noci z 28. na 29. prosince 1941 u Přelouče. Vzhledem k poškození vysílačky a celkové atmosféře strachu, vyvolané stanným právem, však byli na všech záchytných adresách v okolí odmítnuti. Pod tlakem tak porušili základní bezpečnostní pravidlo a vydali se ke svým příbuzným na jižní Moravu. Švagr Jana Zemka – štábní kapitán v záloze Václav Kozák – zprostředkoval úkryt v Řečkovicích u hostinského Jindřicha Reka. Po několika měsících našli nový úkryt u řečkovických občanů manželů Bohatcových, přičemž Antonín Bohatec byl tajemník obecního úřadu v Řečkovicích. Po atentátu na Heydricha a dalším zpřísnění nacistických represí se raději Zemek a Škacha rozhodli rozdělit. I tak však oba zůstávali v Řečkovicích, kde všichni, kteří jim pomáhali, podstupovali obrovské riziko vyšetřování gestapem a hrozícího trestu smrti za pomoc výsadkářům.
Pokusy o spojení s domácím odbojem zůstávaly neúspěšné, i když počet lidí, kteří výsadkářům pomáhali, vzrůstal. Jde např. o Antonína Cupáka, Karla Gromeše, rodinu Dvorských a mnoho dalších. Tím se ale i zvyšovala pravděpodobnost, že budou prozrazeni, jakmile některý ze spolupracovníků bude zatčen. Brněnské gestapo získalo první stopu až v roce 1944 a v prosinci 1944 došlo k první razii, zaměřené přímo na úkryty parašutistů v Řečkovicích, kdy byly prohledávány domy. Škacha i Zemek tehdy ještě se štěstím dokázali uniknout. Zatčena však byla celá řada odbojářů a spolupracovníků výsadku. Antonín Bohatec byl zatčen a zahynul v Kounicových kolejích. Škacha s Bohatcovou byli po útěku z Brna zatčeni v Moravské Ostravě 3. ledna 1945. Zde je třeba zmínit hrdinství Antonie Bohatcové, která při zatýkání postřelila a těžce zranila hned tři gestapáky, kteří se soustředili na vzpírajícího se Škachu. Paradoxem zůstává, že jak Vladimír Škacha, který přežil i pochod smrti po věznění v koncentračním táboře, tak i Jan Zemek, který se mezitím přidal k partyzánům, válku přežili. Naopak celkem 19 spolupracovníků skupiny Silver B včetně statečné Antonie Bohatcové to štěstí nemělo a za dodnes ne zcela vyjasněných okolností zahynulo po svém zatčení. Po některých odbojářích byly pojmenovány v Řečkovicích ulice (např. Bohatcova, Cupákova), případně jim byly věnovány pamětní desky. I tak myslím, že je dobré si jejich památku a statečnost, za kterou zaplatili nejvyšší možnou cenu, častěji připomenout. Svoboda není samozřejmost a je třeba za ni bojovat!
Mgr. Bc. Tomáš Řepa, Ph.D.
historik, odborný asistent Univerzity obrany