Další z domů, který musel v Řečkovicích ustoupit stále narůstající dopravě, byl dům na rohu ulic Terezy Novákové a Vážného. Důvodem jeho asanace v roce 1974 byla výstavba podchodu pod konečnou zástavkou tramvají. Podchod byl otevřen v roce 1978 a stál 11 milionů Kčs.
Původně přízemní domek byl postaven v roce 1922. Jeho majitelem byl Václav Kučera, rodák z nedaleké Kuřimi. Pocházel z 11 dětí, vyučil se kožešníkem a v Řečkovicích začal po první světové válce provozovat svoji živnost, nejprve v pronajatých prostorách u kostela na Palackého náměstí, později ve vlastním domě „Na rozcestí“, jak se dodnes říká místu v okolí tramvajové smyčky. V té době ještě tramvaj do Řečkovic nejezdila. Její provoz začal až 31. prosince 1925.
V přízemí domku, který byl již v roce 1927 zvýšen o jedno patro, provozoval pan Kučera kožešnictví, a byl zde také z ulice Vážného menší řeznický krámek, pronajatý nejprve řezníku Blahovi a posléze Fr. Leicherovi, jenž si později postavil vlastní dům s řeznictvím v sousedství na Vážného ulici. Maso z výseku, který měl na někdejší Riegrově ulici (dnes Prumperk) vozili do obchodu dva řezničtí psi na světlehnědém vozíku. V přízemí domu byla v r. 1932 zřízena restaurace, kde se čepovalo jehnické a litovelské pivo. Po zániku restaurace zde byla drogerie Marie Holzerové a za druhé světové války Zemědělská záložna s prvním neonovým poutačem v Řečkovicích. Svoji provozovnu zde měl také holič a kadeřník Hošek.
Na sklonku druhé světové války byl Václav Kučera sedm měsíců vězněn v Kounicových kolejích, odkud se vrátil krátce předtím, než v Řečkovicích vypukly osvobozovací boje. Dům, kde se usadilo ruské dělostřelecké velitelství, dostal 30 zásahů. Byla rozmetána střecha, pobořeny zdi, do záložny vjel tank a bylo zničeno i zařízení Hoškova holičství. Téměř půl roku trvalo, než se dům stal opět obyvatelným.
Po druhé světové válce bylo v přízemí domu zřízeno papírnictví, zvané Narpa, kde se kromě papírnických potřeb prodávaly i hračky. V obchodě dlouhá léta prodávala paní Slávka Brunová a po ní paní Kopečná. Až do roku 1974, kdy byla prodejna přemístěna na ulici Banskobystrickou, zde byla vedoucí Alena Jílková–Soldánová. V sousedství Narpy měl svoji malou provozovnu hodinář Oldřich Fischer. V polovině šedesátých let minulého století odešel se svojí rodinu do Polska, odkud pocházela jeho manželka Česlava. Často a rád se ale do Řečkovic vracel.
Za cenné informace a fotografie děkuji paní Jaroslavě Procházkové (1927), poslední žijící dceři Václava Kučery.
Ludmila Ulrichová
