Někteří z vás již určitě zaznamenali, že v době proticovidových opatření vznikla na Facebooku ve skupině Naše Řečkovice a Mokrá Hora zajímavá aktivita. Jeden z členů Josef „Pepi“ Šlesinger zveřejnil svou fotomontáž keltského kříže, stojícího za kasárnami. Kříž velmi zaujal mnoho lidí ve skupině. Začali se dotazovat, odkud je fotka apod. Autor přiznal, že si prostě jen hrál s fotkou místa, kde stával dříve kříž a takto ho na fotografii přidal graficky.
Začali jsme se tedy bavit o tom, kde zhruba stál. My, co jsme se narodili kolem osmdesátého roku a dříve, jsme si pamatovali, že tam ještě stál sokl kříže a na něm byla turistická značka. A protože byla ta „covidová“ uzávěra a bylo více času, Pepi se tam hned vypravil s kamarádem a objevil po delším hledání přibližně 20 cm pod zemí velkou kamennou desku. Šlo opravdu o základní desku kříže, který tam stál minimálně od roku 1760, kdy se začal objevovat v mapách. Předchozí mapové podklady takto drobné sakrální památky totiž nezobrazovaly. Kříž tam tedy mohl být i daleko dříve a v Jinačovické kronice jsou i záznamy, že kříž obyvatelé považovali za velmi důležitý orientační bod při cestách do práce, na nádraží do Řečkovic apod. Bohužel v šedesátých letech vzal kříž za své a jeho větší část byla zničena.
Poté, co jsme byli nadšeni jak geniem loci místa s křížem, tak i historickou důležitostí onoho kříže, rozhodli jsme se s Petrem Bořeckým, že se jako aktivní občané městské části pokusíme kříž obnovit. Oslovili jsme mokrohorského řezbáře, sochaře a restaurátora Patrika Vlčka. Následně jsme při akcích, které rádi pořádáme pro veřejnost (posvícení a masopust), začali o této aktivitě informovat a vybírat finanční prostředky na výrobu. Mnoho z nás, které možnost realizace kříže zaujala, je z farnosti, ze skautu, Orla či z MO KDU-ČSL, máme tedy k tomuto symbolu blízko. Na jaře minulého roku někdy po masopustu dokonce farnost nabídla převzít pomyslné otěže ve sbírce a vybíralo se na kříž i při pátečních bohoslužbách v kostele.
Protože umístění kříže je chápáno stavebním zákonem jako umístění stavby, bylo nutné navštívit úřad městské části a poptat se, co budeme k realizaci potřebovat. Nebylo toho moc, ale ani ne málo. Vše, co bude potřeba, nám postupně a ochotně objasnila paní Kučerová ze stavebního úřadu. Situačních náčrtů, projektu a statického posudku se chopila skautka – architektka Eliška Pokorná Neveselá.
Loni jsme zjistili jedno nedopatření. Pozemky jsou vedle cesty velmi malé a my jsme chybně jednali o vedlejším pozemku. Se správným zaměřením nám pomohl skaut - geodet Honza Votava. Zjistili jsme, že původní umístění kříže je na parcele soukromé osoby. Vzhledem k možným komplikacím v budoucnu, když veřejnost umisťuje něco na soukromý majetek, jsme se rozhodli, že kříž umístíme na nejbližší pozemek u cesty, který patří městu. Ten jsme našli pár desítek metrů vedle směrem od Řečkovic. Musíme teď ještě získat souhlasy majitelů sousedních parcel (povětšinou polí a drobných pozemků mezi polem a cestou) a samozřejmě souhlas od města.
Na jaře a v létě jsme se dvakrát sešli k otesávání dřevěných trámů u Vránova mlýna. Pak jsme trámy převezli společně s hodovou chasou do areálu pivovaru a veřejnost si opět pod vedením Patrika Vlčka mohla s jeho vybavením vyzkoušet tesání do trámů. V některých chvílích bylo dřevo obklopeno hodovou chasou a dalšími tak, že šlo vyloženě o mraveniště amatérských tesařů.
Závěrem bych chtěl moc poděkovat nejen všem, kteří jsou výše uvedeni, ale i zástupcům farnosti a široké veřejnosti, že nás v této činnosti podporují. Jak je z řádků patrné, tvořit kříž na různých akcích s pomocí mnoha různých lidí a splnit formální kroky realizace není úplně jednoduché, ale až bude kříž stát a člověk si uvědomí, co vše se během realizace událo, bude mít určitě dobrý pocit z toho, že mohl být součástí společného díla.
Jirka Libus