Masopust v Řečkovicích se již dá nazvat tradicí. Letos poslední lednovou sobotu se uskutečnil jeho desátý ročník.
V tomto roce byly jarní prázdniny poněkud brzy, takže při výpočtech, kdy udělat masopust, nám nezbylo nic jiného, než odpočítat od popeleční středy dva víkendy zmiňovaných prázdnin a termín stanovit na leden. Tak se stalo, že i v kalendářích s historickými fotografiemi z Řečkovic a Mokré Hory se ocitlo červeně zvýrazněné datum 27. 1. 2024 jako den masopustního veselí, konaného na Orláku. A protože v březnovém čísle zpravodaje bylo mnoho pozvánek na nadcházející akce, vychází také trochu netradičně článek o masopustu až po Velikonocích.
Průvod masek vyšel na pokyn Petra Bořeckého, který jako hlavní kuchař zůstával u přípravy pochutin. Hned za Orlákem se k nám přidali čtyři živí koně s několika komtesami a rytíři. Průvod vedly „masky“ strážníků, tyto masky to měly „nejjednodušší“, nemusely se maskovat, byli to praví strážníci. U sokolovny nás přivítal starosta Sokola Marek Gut s nabídkou, která se neodmítá – panáky slivovice a něco k zakousnutí. Laufr představil, co je zde připraveno za scénu. Jednalo se o mečový (šavlový) tanec. Ten nacvičila cimbálová muzika Dolnička společně s Řečkovickou třináctkou. Jde o formu zbraňových tanců, kterou již roku 1350 povolil Karel IV. nožířskému cechu tančit při slavnostech. V různých modifikacích se můžeme i dnes setkat s masopustními mečovými tanci na moravsko-slovenském pomezí.
Průvod následně doputoval ke kostelu, kde stárci pomocí mečů a šavlí nahnali kobylu před kata a smrtku. Kat máchnutím meče kobylu popravil a smrtka převzala nad kobylou moc. V tu chvíli od kostela k průvodu promluvila „maska faráře“ (otec Michal Seknička – řečkovický farář). Krátce promluvil o tradici pochovávání basy, zabíjení kobyly a všechny povzbudil, že v období půstu bude hůř, ať se tedy o masopustu dobře bavíme. Průvod pak prošel na Horácké náměstí, na ovál pod Horáckou restaurací a pak jsme se Filkukovou a Sibiřskou dostali zpět na Orlák. Zde proběhlo vyhánění kobyly od smrtky a následné oživování kobyly ženichem a nevěstou (Jiří Nekuda a Jiří Bednařík). Cimbálka Dolnička se zahřála a následně spolu se starší Dolnicou skoro tři hodiny hrály k tanci a poslechu.
Děti měly možnost povozit se na koních mezi borovicemi a v parku na Medlánecké. Komtesy a rytíři od koní z uskupení Black Unicorn pak předvedli ohňové vystoupení. To přinutilo všechny účastníky vyjít ven na mráz, ale ne moc blízko k vystupujícím. Letos totiž měli ve výbavě i zajímavé nástroje, které nejen hořely, ale dokonce při rychlejším pohybu vrhaly nespočet jisker.
Závěr večera patřil vystoupení kapely LSD. Pozor, není to název subkulturní kapely inklinující k drogám! Jde o kapelu Lidové sdružení Drásov, která letos velmi kvalitně nahradila Kluky od koní. Někteří z nás ji znají z prosincového vystoupení při znovuotevření hospůdky Cavallocafé na ranči v Ořešíně.
Poslední řádky bych chtěl věnovat velkému poděkování všem, kteří se zapojili. Jak těm, kteří akci podporují na dálku či účastní se průvodu, tak hlavně těm, co se pomáhají s programem, účinkováním či přípravou pochutin. Jde o akci, která má vždy vyrovnaný a někdy i záporný rozpočet, takže veškerá činnost plyne od nás zase směrem k nám – k lidem, kteří tvoříme společenství v městské části.
Jirka Libus
Fotografie autor: Jaroslav Janovský