V minulém vydání Řeči skončil seriál o jménech našich řečkovických a mokrohorských ulic. Ráda bych se k tomuto tématu ještě vrátila. Pokusím se dnes informace o tom, jak a kdy tato pojmenování vznikala, shrnout.
Nejstarší ulice v Brně dostaly své jméno (latinské, německé či české) již ve středověku, první brněnský seznam ulic a domů vyšel roku 1779, tehdy bylo v Brně 581 domů. Nové zásady pojmenování ulic (po význačných osobnostech) byly stanoveny v roce 1867. V Řečkovicích a Mokré Hoře jsme v tomto byli trošku pozadu. První ulice v Řečkovicích dostaly své jméno na samém konci roku 1918 (30. 12. 1918), bylo to Vrchlického nábřeží (dnes ulice Cupákova) a Riegrova (dnes Prumperk). Další řečkovické ulice pak dostávaly svá jména následujícího roku 1919. Například Mojmírova (dnes Koláčkova), Husova (dnes Žilkova), Křížkovského (dnes Ovčírna), Šafaříkova (dnes Podhájí), Prokopa Velikého (dnes Prašná) a další. Nejčastějším rokem pojmenování ulic, kterým toto jméno zůstalo do dnešních dnů, je rok 1946. Více než třetina našich ulic nese tak své jméno přes 70 let. V Mokré Hoře byly první ulice pojmenovány až v roce 1960 a díky tomu nebyla žádná mokrohorská ulice přejmenována.
Řečkovické ulice byly přejmenovávány především za německé okupace. Nejdříve v roce 1939, ale to byla jména ulic většinou jen přeložena do němčiny. Od roku 1940, ale většinou až od března 1942 docházelo k přejmenování ulic, které měly své jméno spjaté s osobnostmi českých dějin. Např. Vrchlického nábřeží na Obstage - Ovocná (dnes Cupákova), třída Jiřího z Poděbrad na Markgrafenstrasse - Pod markrabstvím (dnes Banskobystrická), ulice Svatopluka Čecha na Grüne Gasse - Zelená (dnes Dolnice). Obecné názvy zůstaly většinou celou válku jen poněmčené, např. V šraňcích - In Schranken (dnes Žezničářská), Dlouhé hony - Lange Huben. Ale někdy došlo při druhém německém přejmenování v roce 1942 i ke změně neutrálních názvů, např. ulice Na luhu byla roku 1939 jen poněmčena na Augasse, ale roku 1942 byla přejmenována na Am Weiher - Rybníčky, ulice Nad svahem (dnes Olšanského), v roce 1939 německy zvaná Auf dem Hang, nesla od roku 1942 jméno Niederlesteg - Niederlova stezka. Po změně politických poměrů v roce 1989 došlo k několika přejmenováním ulic. Např. od roku 1991 máme ulici Vitáskovu, dříve ulici JZD, ulici Hradeckou, přejmenovanou z Leningradské, ulici Prumperk, která se předtím jmenovala po komunistovi Dokoupilovi, stejně tak ulici Renčovu, která se do změny poměrů jmenovala po dalším, z dnešního pohledu bezvýznamném komunistovi Večeřovi.
V současnosti máme v naší městské části 88 ulic, k těm novějším jménům patří několik ulic v lokalitě Duhových polí z roku 1997, od roku 2000 máme ulice Úlehle a Generála Kadlece, v roce 2004 přibyly ulice Gusty Bláhové a Járy Cimrmana a nejnověji v roce 2006 ulice Leknínová. Původně se ulice v naší městské části velmi často pojmenovávaly po významných českých osobnostech z minulosti, najdeme zde jména národních buditelů, malířů, skladatelů, spisovatelů apod., jedná se např. o názvy Komenského (dnes Hapalova), Husova (dnes Žilkova), Havlíčkova (dnes Vážného), Smetanova (dnes Marie Hübnerové), Hálkova (dnes Karásek), Sušilova (dnes Sněžná), Tyršova (dnes Gromešova) a mnohé další. Dříve i v současnosti dostalo poměrně hodně ulic jméno po starých polních tratích, najdeme tak i dnes ulice Díly, Královku, Dlouhé hony, Loučky, Dolnici, Úlehle, Luh. Zajímavostí je řečkovická ulice Böhmova, která byla přejmenována čtyřikrát, ale vždy po stejné osobě, řečkovickém občanovi, veřejném a kulturním pracovníkovi Josefu Böhmovi. Nejdříve v roce 1925 nesla název Josefa Böhma, od roku 1939 se nazývala německy Josef-Böhm-Gasse, po válce Josefa Böhma a od roku 1946 se jmenuje Böhmova. Velká část ulic naší městské části se jmenuje po lidech, kteří byli za svoji statečnost a pomoc druhým zavražděni během 2. světové války. Jsou to ulice Cupákova, Bohatcova, Jandáskova, Gromešova a další. Těch ulic je tolik, a tolik tragické a vzpomínek hodné jsou osudy těchto lidí, že si, dle mého, zaslouží další samostatný článek.
Mgr. Dana Malíková