Při psaní článků o názvech ulic, o tom kdy a po čem či podle koho byly ulice pojmenovány, jsem si všimla, že velká část ulic naší městské části se jmenuje po lidech, kteří obětovali svoje životy během 2. světové války. Byli to lidé, naši dřívější spoluobčané, sousedé, kterým nebyl lhostejný osud naší republiky, zapojili se do odboje či pomoci jiným, a za to je čekala smrt.
Několik řečkovických ulic je spjato s operací Silver B. Tato operace byla součástí dalších dvou výsadků, a to Silver A a dnes nejznámějšího výsadku Anthropoid. Všechny tři výsadky letěly společně v noci z 28. na 29. prosince 1941. Výsadek Silver A měl za úkol na území Protektorátu zajistit rádiové spojení s Londýnem a navázat spojení s odbojovou organizací Obrana národa (Tři králové). Výsadek Anthropoid měl provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Silver B měl za úkol předat radiostanici s krycím názvem Božena. Všechny tři výsadky byly tedy na konci prosince 1941 vysazeny, ovšem chybou navigátora všechny o desítky kilometrů jinde. A tady začíná neúspěch skupiny Silver B, kterou tvořili Jan Zemek (1915-1994) a Vladimír Škacha (1920-1987). Muži se nacházeli o 50 km jinde, než se plánovalo, radiostanice byla při seskoku poškozena, záchytné adresy, na které se měli obrátit, selhaly. Nezbylo jim než porušit pravidlo a obrátit se o pomoc na Zemkovy příbuzné. Ukrývali se v Řečkovicích u Zemkovy sestry Růženy a jejího muže Václava Kozáka, dále u hostinského Recha, u zedníka Antonína Cupáka, u rodiny Antonína Bohatce. Nakonec jim pomáhaly desítky osob, velká část právě z Řečkovic. Gestapo jim však bylo stále na stopě.
První obětí byl Antonín Bohatec (1901-1944). Pracoval jako tajemník na řečkovickém úřadu a byl 12. prosince 1944 vylákán na údajnou služební schůzku k vrchnímu starostovi Brna Oskaru Judexovi, kde byl zatčen gestapem. Hned byl na gestapu na Veveří tvrdě vyslýchán, pak ho převezli do cely Kounicových kolejí, kde ještě ten večer spáchal sebevraždu. Jeho ženě Antonii (1900-1945) se před gestapem podařilo s ukrývaným parašutistou Škachou uprchnout. Skrývali se u známých v Ostravě, byli však 3. ledna 1945 gestapem odhaleni a zatčeni. Paní Bohatcová prokázala velkou statečnost, zmocnila se Škachovy zbraně a 3 zatýkající postřelila. Byla popravena, pravděpodobně v dubnu 1945 (nejsou záznamy), v Kounicových kolejích.
Dalším, kdo parašutistům pomáhal, byl Karel Gromeš (1891-1945). Během 1. světové války byl vojínem v rakousko-uherské armádě, po zajetí se přihlásil do čs. legie v Rusku. Členům skupiny Silver B pomáhal od roku 1942 až do svého zatčení gestapem roku 1944. V lednu 1945 byl převezen z Kounicových kolejí do koncentračního tábora Flossenbürg. Zde byl při hromadné popravě 28. února 1945 zavražděn. Stejně krutý konec čekal Antonína Cupáka (1903-1945). Zednický mistr z Mokré Hory a později Řečkovic (žil na ulici, která je dnes po něm pojmenována) se rovněž zapojil do pomoci Zemkovi a Škachovi, po zatčení byl převezen do koncentračního tábora Flossenbürg, kde byl rovněž 28. února 1945 popraven.
Hrou osudu a asi díky velkému štěstí oba parašutisté válku přežili. Jan Zemek se na jaře 1945 přidal k partyzánům v buchlovských lesích. Po válce se rozhodl zůstat v čsl. armádě, hned v roce 1950 byl zatčen a komunistickým soudem odsouzen ke 2 letům vězení na Mírově. Po propuštění pracoval jako dělník v l. brněnské strojírně. Zemřel v Brně roku 1994. Vladimír Škacha byl zatčen s Antonií Bohatcovou v Ostravě v lednu 1945. Následoval převoz do koncentračního tábora Flossenbürg, kde se setkal s muži, kteří mu pomáhali v jeho ukrývání od roku 1942. Jedenáct z nich bylo v tomto koncentrační táboře popraveno. Škacha nakonec přežil i pochod smrti. Po válce zůstal v Brně, působil např. jako vedoucí první brněnské samoobsluhy. V roce 1968 emigroval s rodinou do Kanady, kde byl vedoucím supermarketu. Zemřel v roce 1987.
Do pomoci parašutistům ze skupiny Silver B se zapojily desítky osob. Devatenáct z nich bylo popraveno (mezi nimi šest členů rodiny Dvorských, rodiče i s dětmi), muži asi většinou 28. 2. 1945 ve Flossenbürgu, Antonín Bohatec spáchal po zatčení gestapem sebevraždu. O zavražděných ženách se neví nic konkrétního, bylo jich pět a asi byly popraveny v Kounicových kolejích.
Výsadek Anthropoid vstoupil do historie, výsadek Silver B je v jeho stínu, parašutistům se úkol zprovoznit radiostanici na území Protektorátu nezdařil. Jejich spolupracovníci si však jistě zaslouží, abychom na ně nezapomněli. A třeba se i trochu zamysleli, když budeme procházet ulicemi Bohatcova, Cupákova či Gromešova.
Mgr. Dana Malíková