Napadlo by někoho, že v rámci našeho právního systému lze ukrást školu? A právě toto se stalo Základní škole Letokruh v Řečkovicích.
Základní škola Letokruh vznikla v průběhu roku 2013 z nadšení a s vynaložením nemalé tvůrčí energie skupiny převážně mladých maminek dětí předškolního věku. Podařilo se jim to, a od té doby se postupně škola rozrůstala až do letošního února, kdy byla už plně respektovanou a žádanou „alternativní“ základní školou se státní akreditací. Ve čtyřech třídách ji navštěvovalo 52 dětí, zaměstnávala krom ředitelky 7 pedagogů, 3 asistenty a 5 zaměstnanců, při škole fungovalo 6 zájmových kroužků.
Škola měla plán svého dalšího rozvoje a ještě v únoru nikdo ze zaměstnanců netušil, že se schyluje k jejímu konci. V půli února byla totiž ze dne na den odvolána ředitelka školy, kterou zřizovatel ještě před začátkem letošního školního roku potvrdil ve funkci (vedla už školu dva roky) po jejím vítězství ve výběrovém řízení. Zřizovatelem je občanské sdružení Kaplia, vedené ing. Janem Andréskem. Odvolání ředitelky nezdůvodnil a na její místo okamžitě a bez vědomí školské rady jmenoval ředitelku novou. Ve škole ze své mocenské pozice nastolil takové pracovní podmínky, že během krátké doby dali všichni zaměstnanci výpověď, jako poslední pak i nová ředitelka. Následnou ředitelku vybral zřizovatel ze svého středu, ustanovil ji do funkce a zároveň na ni převedl veškerou svou pravomoc. Současná ředitelka, Mgr. Bc. Petra Komárková, Ph.D., tedy v jedné osobě slučuje všechny pravomoci zřizovatele a zároveň ředitelky školy (ze školy ale podle podaných výpovědí mají ke konci dubna odejít všichni současní pedagogové, asistenti a většina ostatních zaměstnanců a pravděpodobně i velká část žáků).
K napsání této zprávy jsem se rozhodl nejen proto, že život školy se zájmem a s radostí sleduji od jejího vzniku, ale hlavně proto, že vnímám popsané jednání zřizovatele jako projev arogance moci v rámci právního systému. A navíc jako jednání nepochopitelně bezohledné nejen vůči zaměstnancům, ale především vůči dětem samotným, které svým jednáním připravil o kolektivy, ve kterých se cítily tak dobře, o jejich oblíbené učitele a zanechává je dva měsíce před koncem školního roku „bezprizorní“. Nevím, jak bych situaci mohl pomoct, ale považuji téměř za svou povinnost alespoň nemlčet.
Libor Teplý