Jen málokdo by hledal v Řečkovicích kaskadérské studio. Přesto tu jedno nedávno vzniklo, v budově bývalé Lachemy. Tým Czech Stunts reprezentuje především Jiří Kosorinský. Když jsem se s ním poprvé osobně setkal u nich ve studiu, čekal jsem dvoumetrového hranatého chlapíka s tvrďáckým výrazem ve tváři. Místo toho mě přivítal sympatický chlapík s odzbrojujícím úsměvem, snad o půl hlavy menší než já.
Náš rozhovor nemůžu začít jinak než otázkou, jak se z obyčejného moravského kluka může stát kaskadér.
Ta historie sahá do roku 1997, kdy mě láska k bojovým uměním, která se skloubila s láskou herectví, přivedla k mému prvnímu projektu. Tenkrát jako patnáctiletý teenager jsem se díky osmileté praxi v kung-fu dostal do uměleckého spolku, který realizoval živé kaskadérské show. Kaskadérství mne tenkrát pohltilo a udalo moji životní dráhu.
Není Vám líto, že na rozdíl od herců Vás většinou nikdo ve filmu nevidí, tedy neví, že zrovna v té konkrétní sekvenci jste to Vy, a ne nějaký herec?
Mně se podařilo tak trochu skloubit oboje. Kaskadérství je moje hlavní poslání, zde to, že nejsem poznat, je důkazem profesionálně odvedené práce, což mě naplňuje po odborné stránce. Souběžně se mi občas podaří získat i hereckou roli. Zatím mým největší počinem byla hlavní role ve francouzském krátkometrážním snímku "Freedom´s frontier", čímž je ukojena i troška té ješitnosti.
Více jak dva roky jste v rámci pedagogické praxe působil na DIFA JAMU a učil herce pohybu při extrémních situacích na scéně. Prošel Vám rukama někdo, koho bychom mohli dnes považovat třeba za známého filmového herce nebo herečku?
Byla to taková souhra štěstěny osudu, protože pedagogická praxe měla původně trvat čtrnáct dní, ale nakonec se to v dobrém zvrtlo v neoficiální dvouleté vyskytování se a podílení na výuce. Tak nějak jsme si sedli s vedoucím ateliéru pohybovky.
Co se týče někoho slavného, přiznám se, že konkrétní jména si nepamatuji, nikdy mi tato otázka nepřišla na mysl, ale bylo mi obrovskou ctí a neskutečným odborným posunem moci působit na JAMU pod odborným dozorem světově uznávaného experta na jevištní pohyb, akrobacii a pantomimu pana docenta Petra Šmolíka, který mě velmi výrazně ovlivnil po všech stránkách a dodnes je mým velkým vzorem.
Jak jste se vlastně se studiem ocitli v Řečkovicích?
Byla to šťastná náhoda, když jeden z mých kaskadérů hledal prostory za jiným účelem, a přitom jsme zjistili, že v Řečkovicích je budova bývalé Lachemy, která je bez nadsázky nejvhodnějším prostorem pro kaskadéry nejen v ČR, ale i ve střední Evropě. Díky tomu jsme mohli s mým týmem vytvořit v našem studiu hned dva české rekordy v kaskadérských disciplínách. Zároveň jsme vděční panu spolumajiteli budovy Ing. Tesařovi, který nám opravdu moc vychází vstříc, což pro nás moc znamená.
Váže Vás k naší městské části ještě něco?
Dobrá otázka. Před pěti lety jsem měl možnost se v Řečkovicích šťastně oženit v úžasných prostorách úřadu městské části a pod naprosto skvělým vedením obřadu stran pana starosty. Na svatbu v Řečkovicích dodnes se ženou rádi vzpomínáme. Řečkovice byly skvělou volbou. Shodou okolností v Řečkovicích žije i paní magistra Nolčová, která je pro mne po podnikatelské stránce vzorem i inspirací a jsem jí za to vděčný.
Letos Vás uvidíme 1. června na Dětském dni za radnicí. Můžete prozradit, na co se můžou děti těšit?
Máme připraveno několik překvapení, které bych nerad prozrazoval, ale co mohu prozradit, že návštěvníky necháme nakouknout pod pokličku kaskadérského řemesla, prozradíme, jak se některé triky, jako třeba létání Marvelovských superhrdinů, realizují. Mohou se těšit též na filmovou přestřelku. Doufám, že malí návštěvníci si odnesou díky tomu to nejdůležitější poselství, že násilí na stříbrném plátně není skutečné, a že by mělo na stříbrném plátně i zůstat, protože v reálném životě je špatné.
Jiří, přeji Vám i Vašemu studiu úspěch a věhlas. Těším se, až Vás na dětském dni uvidím v akci.
S kaskadérem Jiřím Kosorinským si povídal Oliver Pospíšil