Antická patronka veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů, dnes obecně ochránkyně divadelního umění múza Thálie, rozdávala letos svá ocenění již po pětadvacáté. Bylo tomu v sobotu 24. března 2018 na scéně historické budovy Národního divadla v Praze. Cenu za celoživotní mistrovství v tanečním oboru balet získal náš spoluobčan z Řečkovic Mistr Richard Böhm.
Narodil se v roce 1938 v domku svých rodičů na dnešní Žilkově (tehdy Husově) ulici. Na svět ho přivedla, podobně jako polovinu tehdejších Řečkovic, legendární porodní asistentka Gusta Blahová. Mistr Böhm s láskou vzpomíná na klukovská léta, která prožil na tomto konci Brna, kde měl kousek do lesů na Zápaď nebo k Ivanovicím na Babu, kde se svými kamarády občas chodili „na pajtl“ do okolních sadů a polí. Do školy začal chodit na „Dolnicu“, jak se tehdy všeobecně nazývala spodní část Řečkovic pod kostelem (dnešní uzavřená škola na Hapalově). Bylo to v roce 1944 a dostal se do třídy k laskavému učiteli panu Kolaříkovi. Na přání maminky začal Ríša později chodit navíc také do klavíru. Ještě se svým spolužákem, což je oba vysoce nebavilo. Rozhodli se, že místo odpudlivého klavíru budou chodit raději do Baletní školy Ivo Váni-Psoty při Státním divadle Brno. Balet jim oběma učaroval, Richard však na rozdíl od spolužáka u baletu vytrval.
V roce 1953, když ukončil ZŠ, začal studovat na brněnské konzervatoři klasický balet. Po ukončení studia nastoupil do olomouckého Divadla Oldřicha Stibora, kde s přestávkou dvou let základní vojenské služby prožil jako sólista osm úspěšných sezón. V roce 1964 dostal od známého ostravského choreografa Emericha Gabzdyla nabídku na místo v Moravskoslezském divadle v Ostravě. Záhy se stal jeho předním sólistou. Zapsal se do povědomí kulturní veřejnosti rolemi Princů v Labutím jezeře a Popelce, Václava a Gireje v Bachčisarajské fontáně, Marka v Ochridské legendě, Frana v Coppélii, rolí Peera Gynta a v řadě dalších představení.
V Ostravě tou dobou inscenoval rižský choreograf Alexander Lemberg tři krásné balety Peer Gynt, Antonius a Kleopatra a Notre Dame de Paris s Richardem Böhmem v hlavních rolích. Od něj následně přijal pozvání spolu se svojí baletní partnerkou na sólové hostování v Rize. To bylo pro Richarda veliké ocenění. Ruský a sovětský balet Richard Böhm vždycky považoval - a to zcela po právu - za světovou špičku v oblasti baletního umění. V Ostravě se seznámil se svojí budoucí, o sedm let mladší manželkou Ilonou Simandlovou, první subretou ostravské operety, se kterou má dvě dcery a dnes, už jako dědeček, má i dva vnuky. Vedle působení sólisty na baletní scéně Moravskoslezského divadla vyučoval od roku 1973 souběžně balet na Ostravské konzervatoři. Ostrava se Richadu Böhmovi stala na mnoho let novým domovem, na scéně jejího divadla vytvořil mnoho krásných rolí. Podle jeho slov byl v Ostravě spokojen, je jí za mnoho vděčný, založil zde rodinu a vychoval děti.
Přes úspěšná léta strávená v Ostravě, zůstal tělem i duší Brňanem, především však Řečkovanem. V letošním roce se dožívá osmdesátky a po náročném uměleckém životě si užívá klidu. Mezi jeho koníčky patřilo a snad i patří malování. Jeho otec, povoláním strojní zámečník, byl mimořádně talentovaný autodidakt a Mistr Richard Böhm jeho vlohy podědil. Kromě toho rád vaří, a tak se s ním můžeme čas od času setkat i v nedalekém Globusu nebo Lidlu. Nakupování se mu stalo dalším koníčkem.
Kdo měl možnost sledovat televizní přenos z letošního předávání Thálií, cen udělovaných Hereckou asociací, nemohl přehlédnout skromnost až plachost Richarda Böhma při přebírání ceny. Umělec, který byl zvyklý se po celý život vyjadřovat převážně pohybem, byl před mikrofonem poněkud nesvůj. Tím přesvědčivěji a působivěji vyzněla jeho prostá slova poděkování. Cenu mu za bouřlivého potlesku kolegů herců předávali nestor českého nonverbálního divadla a pantomimy Brňan Ctibor Turba a generální ředitel České televize Petr Dvořák. Cena Thálie za celoživotní přínos baletu Mistru Richardu Böhmovi právem náleží a jsme na něj náležitě pyšní.
RNDr. Ivan Koláčný