Rád bych pravidelné pohledy do historie Mokré Hory začal popisem pár postav spjatých s touto městskou částí. Třeba někým, kdo mě ovlivnil v dětství a dospívání docela významným způsobem. Knihovnice Marie Nováková. Bydlela na Brigádnické 36 a pravidelně dvakrát týdně otevírala společenský prostor knihovny na Tumaňanově. U autobusové zastávky.
Jako děti jsme se tam naučili pravidelně chodit a půjčovat knihy. Schválně neříkám číst, protože často jsme si jenom listovali stránkami a prohlíželi obrázky. Ale byl to první kontakt s knihou. Knihami, na jejichž stránkách je prý vše. Ale ani čtení se nesmí přehánět „bo se tím kazí voči“, jak říká můj ostravský kamarád. Ale vraťme se ke knihovnici Marii. Vždy byla vlídná. Trpělivá. Vždy měla pochopení, když někdo knihu vrátil pozdě nebo ji nevrátil vůbec, protože ji ztratil. Nebo si ji chtěl nechat, protože ji prostě potřeboval. Vždy měla pochopení. Vždy na nás měla čas. Nikam nespěchala. Často se stávalo, že se někdo mezi regály „ztratil“ a dlouho hledal nějaký zajímavý titul. Nespěchala na něho.
Protože jsem bydlel stejným směrem, často mě doprovázela. Jednou jsme tak šli z knihovny domů a ona mi říká: „Podle zákona z roku 1919 měla být v každé obci a městské části knihovna. Masaryk tak chtěl stvořit vzdělaného, kultivovaného člověka. Demokrata.“ Nevěděl jsem tenkrát ani kdo je to Masaryk, ani kdo je demokrat. Ale obdiv k oběma jsem v hlase Marie Novákové slyšel zcela jasně.
Před časem napsal prestižní New York Times, že Česká republika je království knihoven. Máme prý nejhustší síť knihoven na celém světě. V současnosti 6 221, v celé Evropské unii je jich 64 000 (takže každá desátá knihovna v Evropě je u nás). Takže i to je odkaz velkého Masaryka.
„Vím, chodit do knihovny je něco jiného, jak do hospody. Možná to má blíž k chození do kostela. Uklidnění se. Zastavení. Pohovořit o věcech nadčasových. O literatuře.“ Na slova mokrohorské knihovnice dnes navazuje Petr Fedor, vedoucí Odboru kultury Úřadu Jihomoravského kraje: „Je to prostor k utřídění informací. Rychlá odpověď je nebezpečná. Umožní rozeznat dobré a špatné. Je to obrana proti babylónské věži internetu. Proti tomu zmatení ze spousty informací, které nabízí strýček Google a teta Wiki.“ Knihovna je prostor pro společenské a vzdělávací akce. Knihovna 21. století nabízí čtečky, rychlý přístup k internetu, výměnný fond knih, kávu. V knihovně roku, v Křtinách, mají kávu zdarma. „A skvělou knihovnici,“ říká starosta Křtin František Novotný.
„Chtělo by to větší prostor,“ posteskla si jednou Marie Nováková po cestě domů. Mně přišla tenkrát knihovna dost velká: 2 000 knih. Bylo mi 10 let. Dnes se mi to zdá málo i na Mokrou Horu.
Mimochodem - ročně navštíví knihovny v ČR skoro 25 miliónů lidí. Pro srovnání - na fotbalovou 1. ligu přijde ročně jen 1,2 miliónu. Co z toho vyplývá? Dvě věci. Za prvé: fotbaloví fanoušci sedí doma u televize, a za druhé: jsme národ milovníků knihoven.
„Chtěl bych, aby ta vaše knihovna byla knihovnou roku,“ říkám v duchu knihovnici Novákové. Ale na Mokré Hoře už není žádná, natož ta nejlepší. Asi chybí prostor a dobrá knihovnice. Ale pořád platí: čtení je úžasná věc.
Oldřich Pavlovský