Před časem se mi do rukou dostala útlá publikace "Řečkovice, náš domov" od Vojtěšky Matyášové. Čtyřicet stran historie Řečkovic bylo vydáno v říjnu 1935 při příležitosti slavnostního otevření Masarykových měšťanských škol v Řečkovicích. Asi mnozí máte tuto knížku doma v knihovnách, ale pro mladší či nověji přistěhované může být zajímavé nahlédnout do naší dávné historie očima naší dřívější spoluobčanky.
Publikace začíná popisem opravdu hluboké minulosti, a to pravěku. Jelikož toto období nepamatují ani ti největší milovníci naší řečkovické historie, musíme věřit autorce, která praví: "Pravěk Řečkovic zahalen jest temnotou." Konkrétněji píše o nálezech pravěkých nástrojů, a hlavně o objevu hrobu s kostrou starou cca 4000 let. Hrob byl objeven při orání v září 1934 na Krbále (hranice řečkovicko-ivanovického katastru).
Dále se dočteme o první písemné zprávě o existenci Řečkovic z roku 1277 (v té době ale už musely být relativně dlouho založeny, odhaduje se přelom 12. a 13. století). Takže 4. září 1277 daroval král Přemysl Otakar ll. Řečkovice řádu johanitů. Ti majetku nevyužívali dlouho, o necelých 60 let později totiž Jan Lucemburský daroval řečkovické panství klášteru na Starém Brně. Z této doby (1338) také pochází první písemná zmínka o řečkovickém kostele.
Co se týče vlastníků Řečkovic, poměrně často se střídali, není zde ovšem prostor všechny majitele vypisovat, zájemci o podrobnosti mohou najít na téma historie Řečkovic spoustu odkazů na internetu, pokud třeba v knihovně nemají právě publikaci Vojtěšky Matyášové, stručné dějiny Řečkovic jsou třeba i na stránkách naší městské části.
Jedna z dalších kapitol knížky je nazvána "Doba reformační a protireformace". O husitském období, především o jeho počátcích, autorka píše jako o "nejkrásnější, ale i nejsmutnější době v dějinách národa". Od počátku 15. století byl majitelem Řečkovic brněnský měšťan Václav Ház, husitskému hnutí zřejmě nakloněný. Roku 1416 zřídil na svoje náklady první vodovod z Řečkovic do Brna. Roku 1422 byly Řečkovice, a rovněž Královo Pole, během husitského obléhání vypáleny. Autorka však píše, že později se pod nekatolickými pány žilo v Řečkovicích klidně. Na bratrské bohoslužby v našem kostele se sjížděli měšťané z celého Brna. Soužití nekatolíků s katolíky popisuje Matyášová jako příkladné. Nekatolictví v Řečkovicích dosáhlo svého vrcholu kolem roku 1610, kdy byl majitelem panství Vilém Dubský z Třebomyslic, císařský rada a nejvyšší sudí na Moravě a velmi zámožný majitel moravských statků a domů v Brně a Olomouci. Po porážce české šlechty v bitvě na Bílé hoře roku 1620 byl Dubský potrestán odnětím všech statků. Řečkovice byly následně darovány řádu jezuitů. Ač musel od roku 1627 každý poddaný přestoupit ke katolické církvi, často to bylo jen jako a dál se lidé nekatolického vyznání tajně scházeli na bohoslužbách v lesích a mlýnech.
Třicetiletá válka Řečkovice dost poničila, roku 1645 Švédové zničili 32 usedlostí, 20 z nich zůstalo dlouho opuštěno.
Vojtěška Matyášová se dále věnuje řečkovické škole. Ovšem psát během prázdnin o škole? Užijte si volna a krásné léto. K historii školství v Řečkovicích se můžeme vrátit hned v září.

Mgr. Dana Malíková